do Uher Boleslava, vévodu polského, a tak hnuv se s svým vojskem do Polsky, tam vnitř až právě do vladislavského města, jemužto česky Boleslav, všicku jest zemi poplenil, a zjímav mnoho vězňuov, převelmi velikú kořistí domuov se jest vrátil v utěšení.
Soběslav z Polsky se vrátil
Léta Božího tisícého sto XXXIII. Soběslav s svým vojskem z Polsky se jest vrátil a víc nežli tři sta vsí jest zkazil a mnoho vězňuov zjínav, ve všem štěstí i u veselí do Čech se jest vrátil. A potom pak vjev do země uherské, krále uherského od jeho nepřátel vyprostil jest.
Toho také léta Menhart, biskup pražský, před mohúckým arcibiskupem podlé všeho práva z svého narčení očištil se jest.
Léta Božího tisícého sto XXXIIII., sebrav Soběslav z Čech i z Moravy vojsko veliké, vrátil se jest do Polsky, a tak tu všecku zemi až do té řeky, jížto Odra řiekají, mečem, lúpežem, pálením i jinými všemi vojenskými nehodami poplenil jest. A takž opět skrze tohoto udatného muže Soběslava Čechové polskú zemi zase sú sobě navrátili, a mnoho škody Polanóm učinivše, s velmi velikú kořistí domuov sú se vrátili.
Téhož času také markrabě, moravský pán Znajemský, syn Litolduov, jenž byl bratr Oldřichuov někdejšího, sestru krále uherského Bély pojal jest sobě za ženu.
Toho také času Menhart, biskup pražský, umřel jest a u Pražském kostele pochován. Na jehožto místo vstúpil kněz Jan, probošt vyšehradský.
Léta Božího tisícého sto XXXV. tento jistý Jan biskup tak volený jest byl, od císaře potvrzen jest a od arcibiskupa mohúckého posvěcen.
Téhož také léta měsíce února jakás znamení na slunci byly se zjevily a velmi divná a dvorná. Neb tak divné to jisté znamení na slunci bylo se zjevilo až právě do desáté hodiny, zdály sú se jako tři slunce.
Téhož času císař Lothorius římský, chtě Soběslava, kníže české, z Boleslavem, vévodú polským, spolu v hromadu sjednati, povolav jich obú k sobě. A když dlúho jednav, nemohl nic prospěti v tom sjednání, přiměří mezi
