Toto jest bylo Boží zpuosobení, že Buoh ráčil to tak zjednati, aby se to mělo skonati. Nám se zdá zlé víc mnohokrát nětco zlého učiní, jenžto pak Buoh v lepší obrátí stokrát. Neb naše jest myšlení, ale vždy Boží zpusobení.
Léta Božího tisícého devátého, když to jisté pýchaní Gebhartuovo, biskupa pražského, rozmáhalo se a rostlo pohříchu v něm velmi, Vratislav, král český, chtě se jako pomstiti, kaplana svého někdejšího jménem Necla biskupem moravským učinil jest. To když jest uslyšel Gebhart, biskup pražský, na cestu do Říma přichystal se, rady i pomoci papežovy prositi chtě, kterak v té věci učiniti by měl. S tím tak úmyslem zdvihl se jest do Uher k králi Vladislavovi, aby s jeho pomocí bezpečně do Říma mohl přijeti, ale z Božím pak zpuosobením, když do toho města, jemužto Strikonia řiekají, přijel, roznemohl se velmi, a tak v malých dnech, když se bolest v něm rozmohla, příbytek života svého tu dokonal jest.
Léta Božího tisícého devadesátého prvního král Vratislav do Čech se vrátiv, zvěděl ihned, že Gebhart, biskup pražský, umřel jest, a tak pak Kozmu pražským biskupem učiněn byl čtvrtého dne měsíce února. Ale protože císař v lampardských zemiech přebýval toho času, stvrzen jest nemohl tak brzo býti.
O dolejších příbězích krále Vratislava českého
Téhož léta, jakož napřed král Vratislav uznamenav, že Kunrád, bratr jeho, druhému bratru Otovi, jenž Olomúc a to podkrají držal, více nakládaje a přeje synovi jeho nežli královým dětem a ve všech věcech k jich prospěšenství a přispoření snadně nadstojíše, proněžto Vratislav jal se jest nenáviděti Konráda. A tak s silným vojskem vtrhl jest do Moravy i vyhnal jest Otu a syna jeho Svatopluka a Otíka z toho zboží jich i dal Olomúc a jiná města k tomu také synu svému
