že ani Mediolánští k nim mohli přijeti, ani oni k nim. Tak když oblehl hrad, přístroje bojovného mnoho dobyv, k dobývaní proti hradu šturmoval tak dlúho, až právě v popel jej obrátil a oni milost obdrželi, a tak podlé svých knížat rady vzev je na milost, bez škody s hradu je pustil, jenž všeho nechavše, sem i tam se rozběhli.
Rozdělení papežské
Léta Božího tisícého sto LXI. císař rozdvojení římského kostela chtě ukrotiti a staviti, ješto se byli rozdvojili kardinálové o volení papeže s jinými preláty, sebral se, nebo oni Oktaviana, jiní Viktora, jiní Kolanda za pravého papeže měli. Proněžto rozličné pány duchovní do rozličných vlastí císař rozeslal jest pro ty věci, chtě to skrotiti, Daniele biskupa k Uherskému poslal, jenž poselství zpuosobiv, ku pánu svému Vladislavovi vrátil se, jenž jakžkoli pro dlúhé časy a meškání tam pohněvával se naň král, však poctivě přijat, milost obdržav u krále.
Léta Božího tisícého sto LXII. král Vladislav na pomoc císařovi [Fridrika, syna svého,]text doplněný editorem[278]doplněno podle PulkR 57va a Teobalda, bratra svého, s velikým vojskem poslal, a když již na meze provázeli je, přiběhl posel z Moravy pravě, že Soběslav, syn Soběslavuov, olomúcké město nectně a neprávě vztekl. A jakžkolivěk tyto noviny protivné slyšel, však proto vojsko toto vždy vypravil. A takž pak jiné vojsko shromáždiv, vtrhl do Moravy i oblehl Olomúc. Tehdy Soběslav králově moci nemoha ostati, skrze Kunráta a Otu, knížata, milosti prosil, a také některá částka země aby jemu dána byla. To král snadně slíbiv, vzev jeho na milost, a Olomúc v svú moc bral, s Soběslavem vrátil se do Prahy. A když bylo po mši, v hořejší síni biskupově Soběslav čekal toho, co král v komnětě své jemu chystal dáti. Naliť pak ihned zatiem jat byl a [u]text doplněný editorem[279]doplněno podle PulkR 57va větší věži okován vsazen a jeho odtavad utekli. Potom pak na Přimdu okován,
