aby totiž král uherský a vévoda vratislavský o jeho smrt tu se schukli, proněžto k sobě jeho povolav, i jal jeho a jednak za dvě létě na Pražském hradě držal. A když žádného znamení na něm pokorného neznamenal, kázal jeho vésti na Hluboký, aby se jemu stalo to, jehož s svým nerodstvím a svými skutky zaslúžil byl. Proněžto tu, před hradem, hlava jemu prknem byla sražena, jenž odtavad do Višněvého Broda byl vezen a v tom klášteře, jejž založil, pochován. To když uslyšeli přátelé jeho, preč ihned ode všeho rozprchli se, jenž když se byli tí jistí rozběhli Vítkovici, pokoj v Čechách i u Moravě byl a pravda se lidem dála. Král pak uherský Božím zpusobením skuoro potom zabit jest. A vévoda vratislavský otráven.
Léta Božího tisícého CCLXXXV. svatotomští mniši s odpuštěním Tobiáše bisupa do Menšího pražského Města jsú vzeti.
Létafootnote_reference Božího tisícého CCLXXXVI. Jitka, dcera Rudolfova říského, ješto Václavovi knížeti byla oddána, s mnoho lidmi tepruv do Prahy přinesena a poctivě od žákovstva i od jiných lidí přijata.
Léta Božího tisícého CCLXXXVIII. Václav kníže měl byl s svú ženú syna i vzděl jemu Otakar, ale ihned v tom létě umřel byl.
Toho léta toho hradu Holštajna dobyl jest, na něm zběhové byli. A toho léta onen Záviše křižovník jednu jeptišku stvrzenú jest pojal.
Léta Božího tisícého CCLXXXVII. kníže Václav, veliké vojsko lidí shromáždiv, vtrhl do Moravy i zkazil tvrze zběhové a pokoj dobrý zjednal.
O větších příbězích krále Václavových a o manství vévody opolského
Létafootnote_reference Božího tisícého CCLXXXIX. vévoda opolský Kazimír knížeti Václavovi i jeho náměstkóm i Koruně české své země poddal a vzdal, jakž listové nad to dané svědčí túto řečí: „Velikému a slovutnému pánu svému, knížeti výbornému, králi Václavovi služba má věrná.
Zajisté nynější i potomní věci znamenav, jimžto král Otakar dobré paměti i předkové jeho otci mému nákladni byli,
