a ženám, propustili sú jim, aby činily, jak se jim líbí.
Potom pak ne po mnohém času ta jistá Vlasta, zprávce těch žen a těch dievek, chtieci silněji proti mužuom ty dievky zbuditi, dala jest jim to jisté pití kúzlem učiněné po vší české zemi opět píti, kterýmžto napojením k mužské smrti přeukrutným protivenstvím rozlítily se. To když učinila, z dievkami a s ženami lstivú radu učinila jest, aby totiž nočního času, když by muží spali, po vší zemi v své odění připraveni jsúce, ze všech stran na muže se řítily a je v tom spání otrápily. A tak všecky zbily a zmordovaly a jich koně i odění jim odjaly. A tak pak aby se připravily a ohradily k bojování k Vyšehradu, na němž kníže Přemysl přebýval. Proněžto stalo se jest, když podlé svého chtění a podlé své vuole všecky muže, staré i mladé, zbivše, shromáždily sú se všecky vespolek na pole, a tak proti Přemyslovi vyjedše, hrad vyšehradský mocně oblehly sú. A proti tomu hradu na vrchu jedné veliké hory hrad velmi pevný vzdělaly sú i přezděly tomu hradu Děvín, neb v slovanském i českém jazyku děvečky slovú děvice. A protož ten hrad od děvic nebo od děveček nazván jest svým jménem Děvín. Toho také času ty jisté dievky tak velmi silné byly, že velikým počtem muže přemáhaly, tak, že muží jich mocí ani potkáním na pole, ani nikterakž jinak odolati sú jim nemohli.
O boji, ješto dievky s mužmi měly
Když ta jistá Vlasta ten jistý hrad Děvín udělala a s svými pannami na něm se posadila a jej oděním i dobrými štíty mezi lučištěmi a oděním i jinými věcmi brannými našpihovala, tehdy ihned zemané s svými rytířstvem brali sú před kníže Přemysla na Vyšehrad, řkúce
