o divu svatého Jana, ješto s Jaromírem učinil
Když ten jistý Mezek nevěrný tak nevěrně od svého duostojenství poblúdil a svú přísahu a víru na knížeti Boleslavovi, na svém hosti, tak ukrutně ztratil, títo jistí Vršovci tohoto jistého skutka spachatelové, vrátivše se do země své, nešlechetné a převrácené moci své doufajíce a svých přátel nectných, mládence Jaromíra, syna vévodova Boleslava, jenž byl náměstek otce svého, myslili sú zahubiti a sobě bez panského a zemanského a vší věrné obce vědění vévodství české země nectně, nevěrně a lstivě chtěli sú osobiti. Tak pak jednoho dne tí přenevěrní zrádce knížat svých Vršovští radú a návodem Kochanovým, jenžto vuodce a rádce jich všech byl přenešlechetný a jako z nich najvětší, nalezše sobě sličenství času jednoho, vévodu a pána svého Jaromíra falešným úmyslem pozvali na lov. A pozvavše tak lstivě, i vedli sú ho do hustého lesu velmi, ješto nyní na tom místě jest Velíz klášter. A takž uzřevše příhodné místo k tomu nešlechetnému účinku, jenž učiniti umyslili, pána svého a vévodu Jaromíra nectně a ohavně k dřevu přivázavše, i učinili z něho cíl k střelbě, a tak střelami k němu stříleli, zastřeliti jeho do smrti, myslíce. V kteréžto střílení přihodilo se jest takto Božím chtěním a svatého Jana obranú pro to veliké náboženství [a přěsrdečné, a pro tu velikú čest, jenžto z své mladosti velikým snaženstvím sám]text doplněný editorem[100]doplněno podle PulkR 19ra svatého Jana Křtitele ctil a jemu slúžil, v také núzi postaven jsa, tento jistý Jaromír vévoda skrze něho milostivě byl obráněn. Neb kdy tí jistí nevěrní mordéři knížat svých naň stříleli střelami, sv. Jan svú houní neb svým oděvem ode všech šípuov jeho bránil. Takž, jakž vévoda Jaromír nikoli zastřelen mohl býti najmenší zástřelú, v tuž pak také hodinu sv. Jan ženě Jaromírově, paní velmi nábožné, u vidění zjeviv se, napomenul jest jí, aby k vysvobození muži svému pospíšila. Nadto také, když ty věci
