ale ihned předzvěděvše to, velikým valem hrozným řítichu se na stany Uherských, a kteréž polapili, takměř pány jako jiné, všecky mečem zbili. Král sám s pomocí Vavřince, biskupa svého, sotně utekl. To když se tak stalo, přibrali se oni Uhrové k tomu, ješto Vratislava popudili byli, a jako některak pobití obdrželi. Kterýžto Ota a Soběslav vítězky pobili a ostatek popudili, z nichžto bez čísla Uhruov ztopili a druhé pak ukrutně mečem zbili. Né, tak jest jich tu mnoho bylo zbito a ztopeno, že tak veliké ztopení a zhubení lidí nikdá dřevních časuov nebylo slýcháno v tom kraji. S tím pak Čechové a Moravci, boj obdrževše a veliké zboží pobravše a mezi se rozdělivše, domuov sú se vrátili.
Léta Božího tisícého sto a sedmnádctého Vladislav, bratra svého Bořivoje, druhorozeného syna krále Vratislava, prvního českého krále, zase k milosti jest navrátil. Nýbrž takú milost učiniv, že jemu všecku českú zemi poručil a sám se jeho vší vuoli poddal. Proněžto Bořivoj, pamětliv jsa této milosti, co jemu jeho bratr učinil, bratru svému opět zase Vladislavovi polovici zemi zase navrátil jest, totižto všecko, co s oné strany Labe bylo na puolnoci. A takž pak potom bez jeho rady nic jest neučinil.
Léta Božího tisícého sto a XVIII. měsíce září byla jest velmi veliká povodeň, a tak velmi Vltava mezi městem a mezi předměstem rozvodnila se jest, až najvyšších trámuov u mosta dosáhala.
Druhého léta ihned po tom takoví vichrové sú se strhli, že všecko stavení, co sú postavili na Vyšehradě, doluov strhli. Od toho času, jakžto Bořivoj a Vladislav smířili se, až do Božího léta tisíc sto a dvadceti velmi pokojně zemi sú zpravovali. Ale pak potom tak násilně mezi sebou jali se škorpiti a vaditi a ve zlé vuoli býti, že Bořivoj, boje se bratra svého síly a moci a také toho jistého hněvu, nechav panství svého všeho, měsíce srpna pravým útokem z Čech jest utekl.
