Rakušané, díl Polanové velikú svú mocí a panstvím jako po kusích mezi se rozdělili sú. A tak Království moravské skaženo a roztrháno bylo jest. A město velehradské z kořen skaženo jest. Potom pak král i království i také arcibiskupství v Moravě ovšem potuchlo a víc by to přestalo. Ale však potom pak Království moravské po devadesáti a po dvú letú, to jest léta od narození Syna Božího po tisíci a po osmdesáti a po šesti letech, skrze Jindřicha, třetího císaře tím jménem jmenovaného, s povolením a s radú knížat císařských navráceno jest a do Čech přeneseno. Nebo ten jistý císař Jindřich vévoda českého Vratislava králem učinil a z země české království ustavil a z moravské markrabství jest učinil. A to jisté markrabství knížat, kteréžto za času posledního krále moravského Svatoplukových k moravskému příslušichu Království českému. Potom o navrácení a přenesení toho království. Potom tu, kdež se čte o Vratislavovi, prvním králi českém, plnějí bude pověděno.
O příbězích vévody Bořivoje, prvního křesťana
Vévoda Bořivoj věrně a snažně s svatú Lidmilú, ženú svú, jenž jest byla dcera Slavibora, knížete ze Břena, jemuž nyní Mělník řiekají, jakž najdéle mohl, v svém knížetství víru křesťanskú jest plodil a rozšířil a šťastně v svých časích jest zemi zpravoval po přijetí křtu svatého. Měl jest také tento Bořivoj s ženy své svaté Lidmily syny dva. Jednomu říkali Spytigněv a druhému Vratislav. Po smrti pak Bořivoje, prvního křesťana, vévody českého, Spytigněv, syn jeho, knížetství jest přijal a potom pak po jeho smrti Vratislav, bratr jeho, knížetství české jest zpravoval. Ten jistý Vratislav založil jest kostel
