tam přijel. Proněžto větší páni čeští vévodu svého u marné naději sú položili, přisáhše i zaručivše, [že by jeho nechtěli ostati. A když pověděno by, že biskup]text doplněný editorem[327]doplněno podle PulkR 65rb přijel, mnozí páni s svým vévodú zdvihli se, chtíc s ním ostati. A to, což řečí mluvili, a to chtíc skutkem naplniti a ukázati. A když by na tom místě tu, kdež srdečný úmysl pravý zjeven měl býti, ihned po starších počevše jeden po druhém preč se zdvihli k biskupovi a Přemysl ledva preč utekl. Proněžto ten jistý biskup u velikém množství lidí spředu i szadu do Prahy byl přiveden, kteréžto město, čtyři měsíce okolo něho ležal, na Boží narození obdržal jest. A tak pak s tím ten jistý biskup, vyhnav Přemysla z země, panoval v ní až do svého života, jednak čtyři léta zčastně ji zpravuje.
Léta Božího tisícého sto devadesát čtyři tento jistý Jindřich biskup s vojskem svým vtrhl do Moravy, ji všicku panování svému poddal jest se všemi hrady. Odtavad pak s lidmi obojé země, moravské i české, u velikém množství přikázaním císařovým Jindřichovým vtrhl do Srpska, že některak rozhněval se byl na toho markrabí Albrechta císař. Na kteréžto jízdě s tím vojskem mezi lidem křesťanským stalo se jest mnoho zlého a naposledy pak na kostelích i na klášteřích mnoho zlosti bylo na té jízdě. Proněžto biskup ten, rozželiv se potom těmi skutky, plakal jest na synodu neb na sněmu a orodování zase ode všech, jenž tu byli, prosil jest pokorně.
Biskup jel do Jeruzaléma a vzal na se kříž
Léta Božího tisícého sto devadesát pátého tento jistý Jindřich vévoda a biskup, kříž přijav, s mnohými svými obdržal žádost toho, maje na pomoc do zemi Svaté vytrhnúti chtěl, ale smrtí jsa nadtrápen, toho svatého úmysla, ale také smrtí předejden jsa, žádosti své dokonati nemohl, jakž žádal.
