zpuosobiv, jakž uměl, Heřmanovi biskupu hrad vyšehradský jest poručil, aby jím od něho vládl. A když pak Svatopluk s šesti zástupy lidí od něho ku Praze přitrhl, tehdy žádného nepočil, kto by jemu přistúpiti bránil s oné strany Vltavy, připlavil se jest k té vsi, jako jí Bubny řiekají, a tak právě až k branám přijel i nalezl, any sú zavřeny a rytieřstvo na nich, kteřížto silně se mu protivili, jenžto odstúpiv odtavad mezi oběma miesty, na tom miestě, jenžto v sobotu trh bývá, stany své jest rozbil. A když viděl, že prospěti nemuože, vrátil se jest s svými do Moravy, po nichžto vévoda Bořivoj oddal se jest, honě je. A kdyžkolivěk mnohem více lidí měl nežli [oni]text doplněný editorem, však zrady boje se, umúdřiv sobě, nechtěl s nimi bojovati.
Léta Božího tisícého sto a pět tento jistý Svatopluk s těmi, kteří se k němu z Čech přivinuli, vzev s nimi radu, jal se jest vzpytati, kterak by Bořivoje, strýce svého, lestně a falešně Království českého zbaviti mohl. Zatím pak poslal jest [k]text doplněný editorem Budivojovi, k synu Hronovu, k muži velmi lstivému, kterýžto Hron rozličné lsti sobě vymysliv, bral se jest k Bořivojovi, pravě jemu, že by byl nepřítel hrozný Svatopluků. A takto jemu dávaje věděti, že by se jinak pomstiti nemohl, jedno tak, až by ty jisté jemu zradil v české zemi, kteříž se Svatopluka nádrží. A tak s tú řečí nectný a zlořečený syn rozsievač nešlechetnosti umiesiv křivdu mezi pravdu, rádce Bořivojovi, Božeje a Mutinu z toho rodu vršovského, rozličnými vinami osočil jest. A tak jest radil Bořivojovi, aby je jako zjevné nepřátely své hubil a jim se protivil. To když Vršovčané uslyšeli, k tomu porozuměli, k Svatoplukovi se brali do Moravy, jeho sú navedli, aby proti Bořivojovi knížetství Království českého přijel, jenž jim povoliv, učiněn jest knížetem a povýšení přijal a Bořivoj bezděčně od těch nešlechetníkuov z Čech vyhnán. Tento jistý Bořivoj měl jest syna jménem Jaromíra, kterýžto potom římskému králi Lotarovi tak řečenému se třmi sty oděncuov byl jest poslán.
