a královú ruku, ješto ho bránila, některak byl ranil. Proněžto otec jeho velmi rozhněvav se, když jíti jeho nemohl, ale z země jej vypudil, až právě do [Uher. Oba bratry, Svatopluk i Fridric, dvě sestřě miesta, krále]text doplněný editorem[293]doplněno podle PulkR 60rb uherského dcery. Tento Svatopluk, vrátiv se k otcově milosti, i zdvihl se do němečských zemí, tam jest pak umřel.
O větších příbězích Vladislavových v starosti a o ruoznici mezi knížaty
Léta Božího tisícého sto LXXI. Tomáš, kanturienský arcibiskup, umučen, jehož divové všemu světu ohlášeni byli.
Léta pak tisícého sto LXXIII. král Vladislav, stár jsa a vida, že již jízdám a zpravování obecného dobrého stačiti nemuože, toho času takovú radu nalezl i vymyslil sobě, jenž se jemu tehdáž zdála dobrá, ale potom byla jest příčina jeho všeho úsilé a práce. Neb Fridrika, syna svého, vší země slavně místo sebe pánem učinil, jedinké Budyšín a některé zboží k tomu k své potřebě sobě ostaviv. I učinil sobě komňatu na Strahově tu, ješto nyní opatova jistba jest, chtě tu bydleti a dokonání života čekati. Ale jakžkolivěk tento Fridrik císařuov byl rodič velmi milý a v mnohých bojích u Vlaších poznaný, však kterak bez jeho vinny přihodilo se, že v krátkém času mnozí páni čeští odvrátili se od něho, hledajíce té příčiny, kterak by zabiti jeho mohli a jiného sobě za pána míti. Ačkoli se to dlúho tajilo, však tímto činem potom se zjevilo. Byl jest Oldřich, syn starého Soběslava, jakžto běhún k císařovi byl utekl s svými i měl mnoho v Čechách některých, [ješto jemu tajně přějiechu. Takž pak milosti ciesařovy jal sě některy]text doplněný editorem[295]doplněno podle PulkR 60va částky v zemi prositi a bratru svému, jenž u vězení třinádcte let byl, sproštěnu z toho vězení býti. S tím tak ten Oldřich mdlobu Vladislavovu zvěděv, že syna svého po sobě na stolici usadil, panování jal se lekati, kterak by k zemi přišel. I prosil císaře, aby se již nad ním smiloval v tento čas a aby bratra jeho z vězení propustil, prosil, jemužto císař takovú dal odpověd: „Když Vladislav mohl zemi zpravovati, nechtěli sme tebe pro jeho víru
