že císařovy milosti neměli. Protož Vladislav v ochtáb sv. Víta vévodú učiněn. Potom pak toho měsíce listopadu páni i žákovstvo do Prahy svolal, o biskupu s nimi chtě rozmluviti, kto by měl volen býti. Vévoda v té jisté radě bez povolení žákovstva, vévoda kaplana svého Milíka, jiným jménem Daniele, za biskupa jim dal, jenž šestnádct let a puol léta biskupem byl. Tento Vladislav od ochtábu sv. Víta jedinké do sv. Mikuláše panoval jest.
Zatiem pověděno bylo, že císař Jindřich v Neapuli umřel byl. Proněžto Přemysl zvěděv to s svými nákladci ku Praze trhli, nebo živi, nebo umříti chtíce a vždy sobě potřeby dobyti a pánu svému knížetství. Vladislav s svým biskupem a s jinými múdrými lidmi, jakžkolivěk množství lidí převeliké měl, jel jim vstřéci. A takž s tím pro pokojné dobré postúpil jemu pro bratrskú víru a pod takú smluvú s ním zalíbení přátelské učinil, aby spolu oba panovali, Přemysl zde a on u Moravě. A tak jakž jima milosti jedné býti, takéž aby byla jedné svornosti a jednoho panování.
O třetím králi v zemi, o Přemyslovi, jehož Filip císař korunoval, a o jeho příbězích
Léta Božího tisícého devadesát osmého Filip, vévoda švábský, bratr Jindřichů, vévody saského někdajšího, vadili se o císařství s císařem, též Jindřichem, každý z nich povýšen císařstvím chtě býti.
Kolínský arcibiskup Otu v Čechách světil a koronoval a mohúčský v Mohúči Filipa. Toho dne, kteréhož Filip posvěcen, téhož dne s povolením Filipovým Přemysl korunován.
Léta Božího tisícého sto devadesát a devět Přemysl, král český, prošen jsa od Filipa, proti Otovi zdvihl se s svým vojskem, a zpuosobiv tam, což měl zpuosobiti, domuov šťastně se vrátil.
Léta Božího tisícého CCI. Ota, druhý syn prvního Oty, umřel jest. A takž jakž líčí bramburská kronika, ten jistý měl jest ženu s velikú
