stranú, že pokrmu lidem i koňóm nedostává se, příměří mezi sebú učinili a o smlúvu rok vzeli na tom ostrově, jemuž Kamberk řiekají, a tak sú se tu přátelsky smluvili. A takž Václav, syn Otakaruov, dceru Rudolfovu pojíti měl, a syn Rudolfů dceru Otakarovu. A tak ty jisté svatby před biskupy a před pány mnohými přísahami a listy sú stvrzeny. Proněžto Otakarus toto sjednání a zatvrzení Rudolfě k jeho prozbě na radu některých zlú pro naději větší milosti pět korúhví vzdal jemu na znamení pokory, naděje se, že by on jemu je zase vrátil. To on jako pro čest jedno učinil byl. Zatiem pak Rudolfus s svými poradiv se Otakarovi jedno dvě korúhve vrátil, českú a moravskú, a jiné sobě ostavil, řka tak, že by jemu těch zemí potřebí bylo. Ale potom, když by se [v]text doplněný editorem[404]doplněno podle PulkR 79va zboží rozmohl a u panování, že by jemu je vrátiti chtěl, slíbil. S tím pak sjednáním domuov se vrátili oba.
Téhož léta Vítkovici, s velikým množstvím lidu odstúpivše od krále preč, v zemi české chudým lidem i klášteróm mnoho zlého sú učinili, jenž král to tak mlče zminul, nebo jemu jich pomoci třeba bylo toho času.
Léta Božího tisícého CCLXXVII. toho měsíce září král Otakar, raději chtě svú dceru Bohu nežli člověku dáti, tu, ješto syn Rudolfuov měl míti, v klášter sv. Františka z deseti jinými pannami dal jest. To když se tak stalo, návodem některých svých rádcí Otakar s svými posly a listy proti Rudolfovi nepřízeň jest pozdvihl.
O tom, kterak Přemysl skrze nevěru svých pánuov v Rakúsích zabit a od jiných mnohý věcí jaký příběh měl
Létafootnote_reference Božího tisícého CCLXXVIII. král Otakar, želeje, že ty země byl vzdal, posilněn a naveden jsa od svých některých rádcí nešlechetných lstivě, zase je umyslil míti, a nebo svuoj život za to dáti. Proněžto vojsko shromáždiv, vtrhl do Rakús, a tak ohněm i plenem zhubil je. S tiem tak s krajiny lanenské hnuv se, několik dnuov stál na poli a potom do Drosendorfa na to miesto přijev, tu jest stany své rozbil. Vzvěděv Rudolf, s svým vojskem přes Dunaj
