a dávné přátelství uslyšeti. Ale když již mdlobú jsa nadtrápen bez naší rady synu svému panování zstúpil, z zachováním našé víry pohledáme té cesty hodné, ješto tvé žádosti dosti by se stalo.“
O smrti Vladislavově a o jiných rozličných příbězích a o založení mostu
Léta Božího tisícého sto LXXIIII. císař nesnaden jsa Vladislavovi, všem českým pánuom do Nurenburka dvuor volal i přikázal Vladislavovi i synu jeho, aby Soběslava svobodna z vězení učinili. Po tom poselství král i s synem smútili se i radil se s svými věrnými o to, i zdálo se jim za podobné, aby Fridrika biskupa a hrabí Vítka s některými jinými do Normberka poslal, ješto by je omluvil, že býti tam nemohú, a císařovi peníze dali, aby svuoj úmysl změnil. Brali se poslové, ale nic neprospěli, ani prozbú, ani penězi císař nechtěl se obměkčiti, ale pilně stál, aby vždy [Soběslav]text doplněný editorem[298]doplněno podle PulkGb puštěn z vězení byl. Král pak a syn jeho, nesmějíce se císařovy vuoli protiviti, učinili, což on kázal, a jeho propustili a do Prahy přivésti kázali, jehožto příští Fridric čekal potkáním. A tak mnozí jeho přijali na to potkání. Najprvé bosýma nohama svatých navštievil a jim děkoval. Potom od krále od Fridrika políbením pokojným přijat byl, brav se tam. A s tím [odveden do hospody a jsa tu odpočíval. Ale zatiem tato]text doplněný editorem[300]doplněno podle PulkR 60vb/61ra novina ohlásila se, že by jemu Fridrik zjitra oči chtěl vylúpiti. Takž on v noci zdvihl se s svými, bral se k císařovu dvoru, ano Fridrik cestú je honivše. Právě také že tehdy král byl na císařově dvoře v tom času, když tyto věci se dály, že totiž vévodství českého Fridrik byl odsúzen, kteréžto ne tak správně, jakž měl, držal. Nebo jedinké otcovým spuosobením to zjednáno bylo bez panského povolení a císařova potvrzení. Takž pak potom po těch věcech panování české země s pěti korúhvěmi Oldřichovi bylo dáno a on dobrovolně postúpil jeho bratru svému Soběslavovi, jakžto staršímu, přísáhše oba, aby do Vlach vojska lidí císaři na pomoc
