zdvihnúti. To kardinál uslyšav, múdře tomu srozuměv, pohoršení lidského nechtěl rád viděti, potřebú připuzen jsa k tomu, zase biskupa navrátil a s tím oběma přikázal biskupóm, aby v roce byli u dvoru papežova v té věci slyšáni. Proněžto oba se k dvoru zdvihla a před papežem stála. Papež pak na pravú jistost se zeptav, Gebharta biskupství byl vždy zbavil. Ale jedna velmi mocná hrabinka, dcera Bonifácova, vévody lukanského, Methilda jménem, toho času v Římě byla, velikými prozbami zase jeho navrátila k biskupství. Neb ta jistá Metilda byla jest mocná a urozená, mnoho pod sebú zemí a vlastí mající, od nížto kostel římský svatého Petra své nadání měl jest. A ta z pokolení vévod českých pošla, protož k Gebhartovi velikým úsilím a rozličně před papežem milost obdržala, tak, že každý z nich na svém biskupství dosti měl, pokojně s tím domuov vrátivše se, ujednání papežovo tvrdě zachovali sú.
O větších příbězích Vratislava a o boji s Rakušany
Létafootnote_reference tisícého osmdesátého druhého vévoda Vratislav svého zpravování vida, že lidé Litoltovy, markrabě rakúského, bratrem jeho Kunratovi a Otovi lúpežmi a škodami rozličně škodili, poslal posly své k markrabí, žádaje toho od něho i prose, aby své v takových věcech ukrotil. Když viděl vévoda, že tak prospěti nemuože, sebral jest vojsko veliké svých lidí, i také mnohým rytieřóm z němečských zemí žold jest dal, a s tím vtrhl do Moravy. A tak tu s svými i s hostmi i také s bratry svými jsa sebrán a markrabí odpověděv, zemi jeho jal se pleniti a kaziti, proněžto markrabě, úfaje moci svého lidu, na pole s svými proti němu jest vytrhl. A tak pak přibrav se na to místo, na němžto vévoda český čekal jeho s obú stranú, druh proti druhu, špice a zálohy proti sobě zjednavše, jakž bojovní právo jest, i pěšími i jízdnými bitvu proti
