neměl času shromážditi vojsko s tím, kteréž jest mohl míti, potkal jest jeho. Ale ihned skuoro byl popuzen až právě k tomu hradu přetvrdému, jemuž Skála řiekají. Takž pak Fridrik oblehl město, v němž žena Soběslavova byla, brzo je obdržal. A tak poslav po svú ženu Alžbětu do Aldemburka, radostně ji přijal. Téhož léta jsa povolán k císařovu dvoru, do Šváb se zdvihl.
Léta Božího tisícího sto LXXIX. Soběslav té příčiny, kteréž jest hledal, nalezl ji zatiem. A takž vojsko sebrav, když Fridricus v zemi nebyl, i jal se lákati, zda by mohl města dobyti. Ale když nic nemohl míti, zdvihl se k lesu, chtiec cestu Fridrikovi zasekati. Tehdy to Fridricus zvěděv, s velikým zástupem lidí, Čechuov i Němcuov, vtrhl do země i rozbil stany své podlé Loděnice. Tehdy zatiem Soběslav ty jisté lidí, ješto stráži drželi nad Fridrikovým vojskem, zjímal jest. Takž pak zjímav je, velikú rychlostí obořil se na stany, a tak tu mnoho zbiv jich, jiných jest popudil a na ruozno rozehnal tak, že dva v hromadě neostali. Fridricus preč utíkaje, chtě se skrýti, přibral se do Prčice a nalezl tu Kunráda, vévodu znojemského, s jeho lidmi, s nímžto zaslíbil byl nedávno, i zdvihl se ku Praze. Tehdy ihned když to Soběslav zvěděl, podlé Prahy na tom místě, jemužto Bojiště řiekají, s svým vojskem mocně jeho potkal. A když boj počeli mezi sebú, Soběslav s svými se na běh oddal, jehožto Fridrik až právě do Prosíka nepřátelsky honil. Alžběta, žena Fridrikova, tento slib byla učinila: Dal li by Buoh těmto vítězství, na čest sv. Janu Evangelistovi na tom místě bojovném kostel chtěla učiniti. Nebo na tom místě udělavši kostel, křižovníky z bílým křížem tu posadila. Jenžto potom s svými časy na onu stranu k svaté Královně sú převedeni.
Toho léta a toho měsíce února Fridrik, pražský biskup, umřel jest.
Léta Božího tisícého sto LXXX. u počátku toho léta Soběslav
