v noci s nemnohem vojska přeplul přes Dunaj zase, jiného lidu Stefanovi nechav tu na pomoc. Stefan pak, jsa pln strachu, jménem síly české boje se, nižádného boje neučinil. Ale brž před strachem Čechuo preč jest utekl. Ta novina došla Čechuov, tehdy oni [v]text doplněný editorem[286]doplněno podle PulkR 59ra súmrak, jakž najspíše mohli, nepřítelsky řítili se na strany a na stany i jali se jich bíti a jímati velmi ukrutně. A s tím tak korúhev odjavše, bezčíslné kořisti nabrali množství. Král český s tím svítězením byl vesel, kázal prostřed stanuov korúhev rozvinúti.
Vida to císař řečský, poslal posly slavné k královi, aby mír dávno mezi sebú zatvrzený přátelstvím zachovali, dávaje jemu to věděti, že pro pokoj byl vjel do Uher s bratrem krále uherského mladším, prose některé částky království jemu dáno bylo. Zatiem Daniel, biskup u Praze, jsa pílen zdraví krále svého i jeho lidu, na každý pátek až do jeho příští postiti se kázal a sám s žákovstvem modlitby k Hospodinu vzdával. Též také králová Jitka vždy se modlila. To poselství od řečského krále neb císaře kdy král přijel, k královi uherskému a pánóm jeho dal to věděti a oni to všecko v moc jeho poručili. Takž pak s obú stranú poslové sem i tam ustavičně posíláni byli, o pokoji jednajíce. Proněžto král mezi nimi přísahami zatvrdil pokoj. Když se tak stalo, král Martina, vnuka Gervázova, propošta vyšehradského, písaře múdrého a šlechetného s radú poslal k Řeckému, jehož císař poctivě přijav a dobře uctiv svými dary císařskými, k králi zase poslal. Chtě císař větší přátelství míti s králem, vnuky královy, dcery Fridrikovy, syna jeho, vnukovi svému prosil jest za ženu dáti. O niežto král poradiv se, slíbil to učiniti. Tehdy císař uznamenav to, poslal královně české rozličného pohlaví předrahá roucha i ornáty. Takž mezi císařem a mezi Uherským pokoj král
