byl syn prvního Břecislava. Potom Teobald krajinu svú měl navrácenu. Zatiem pak císař Fridrich před jednú řeku a ačkolivěk tíchú, ale samu v sobě velmi bystrú, ano jemu všickní bránili, chtěl připluti. A když v ni vjel, tam jest utonul. Tak tělo jeho vzato a v Antiochí kostela sv. Petra tu, ješto stolice jest, pochován toho měsíce července. Na jehožto místo Jindřich syn, římský král, vstúpil jest.
Léta Božího tisícého sto LXXXX. tento jistý syn císařuov v Římě koronován jest na císařství, s nimžto jest byl Kunrád, vévoda český, jenž s ním do Napulie zdvihl se, slovutné vítězství byl obdržal. Ale ihned druhého léta umřel tam, jehožto kosti do Prahy přineseny. Tam také v obležení města neapolitánského [Ota]text doplněný editorem, vévoda český, umřel.
Potom pak léta tisícého sto devadesátého prvního, když Kunrát v Neapoli umřel, Václav, syn někdajšího staršího Boleslava, vévodství přijal české, ale ledva tři měsíce panoval. Nebo Přemysl, syn krále Vladislava někdajšího, sehnal jeho s panování. Zatiem město pražské obleželo bylo, ale nic neobdržáno. Potom pak po třech měsícech skrze posla císařova s povolením toho Václava Jindřichovi, biskupu pražskému, bylo vzdáno. Když pak mezi tím tento Václav na své cestě na srbských zemí mezích byl, markrabě té vlasti chytrý skrze stráže své jal jeho a u velmi tvrdie vězení. Z kteréhožto jedinký Spytihněv preč utekl.
Toho léta Přemysl s svými lidmi veliký diel země zhubil české a skrze to nepřítel císařuov veliký se učinil, proněžto z země ven byl vyhnán. A tento Jindřich, jiným jménem Břecislav, biskup pražský, na vévodství byl zvolen i veden slavně, jakžto toho obyčej jest.
Léta Božího tisícého sto devadesátého druhého tento jistý Přemysl, jiným jménem Otakarus, některé země
