[283]číslo strany tiskumaym t. 179ᵇ, keym se býti pravíš Hrub. 209ᵃ, s psaním ſweym Lún. pam. 1574 a ort. 1582, s lačnejm životem Aesop 1584 (liška), hlasem svejm t. (páv), s takoweym přístneym poručením Černín 1664 (Slav. Bibl. II. 247). Také v některých nářečích nalézá se instr. -ejm místo obecné českého -ým: s velikejm hlukem ČČMus. 1864, 50 (podkrk.), s malejm zvonkem t. silnejm chłapem BartD. 52 (dolsk.), s milejm pánembohem Suš. 514.
O změně podobné cín, cýn-cajn-cejn, získati, zýskati-zajskati-zejskati atd. v. § 166 č. 3 a 4. –
Česká změna ý-aj-ej upomíná na změnu stněm. î-ei, na př. střhněm. mîn lîp. nhněm. mein Leib. Změna tato začíná se v XII stol. v nář. bavorském a proniká tu a v nář. rakouském v stol. XIII, v. Weinhold, Mittelhochdt. Gramm. § 91. Mám za to, že odtud take změna česká ý-aj dostala podnět; srov. výklad podobný při změně ó-uo-ů § 183 a ú-au § 197. –
y se mění v e.
218. Toho máme příklady bezpečné v nářečích, zvláště moravských. Na př. han. rebe m. ryby, drobný rebe Suš. 210; sen, bel, rechlost, vendo m. syn atd., bék m. býk, sér m. sýr, dobré m. dobrý, dobrém m. dobrým (sg. instr.; místo spisovného lok. dobrém je zúžené dobrým) Šemb. 47, reba, cheba, mesl, ketka, dobetek, moteka, hade (pl. akk.), žene, štere, me, ve, réč, dém, véchod, drohé, sté, mém (sg. instr.), tvéch atd., m. ryba.., hady.., rýč.., druhý atd. Neoral 3–5; západomor. dež, bestré m. když. bystrý Šemb. 39. Na různých místech zni toto e za y rozdílně, podle sdělení Bartošova trojako: jako maďarské é (mezi e a ı, na Kojetsku), jako něm. ä (na Prostějovsku), a jako „hodně hrubé ä, z hrdla vyslovené“ (u tzv. Horáků, na Boskovsku a j.). V Čechách jest e za y jenom misty a v slovich jen některých, zejména v nář. podkrkonošském, kde se pravi: meslim, me, ve, kdebe, belo Šemb. 30, a v nář. domažlickém kobela, belo t. 15. Také na Slovensku slyší se e m. y jenom místy a skoro jen na konci slov, na př. plur. nom. akk. ruke, nohe, dube, zájm. te, me, ve a j., Pastrn. 102 sl
Dialektického tohoto e za y nalézáme stopy také v dialektických textech starých. Na př. v Mill. ten giſte král 6ᵃ, o ginech vlastėch 20ᵃ, zvieřat cziſtech i necziſtech 104ᵇ, vod horzkech 30ᵇ, k rozlicznem neduhóm 20ᵇ, ke cti bohóm ſwem 78ᵇ, s drahemi kameny 26ᵇ, horami welikemy 22ᵃ, mezi ſwemy 46ᵃ atd.; v Mand. ten giſte obraz 2ᵇ, od giſtech vyprávěčóv 1ᵃ, s ginemy ciesaři 68ᵃ, s welikemy perlami 67ᵇ atd.; v Comest. toho gſmy me (m. my) ſwiedczy 258ᵃ, ani ſmy me przigieli liſtow 271ᵃ, aby se choval hanbe zidowſke 263ᵇ, kněz weneſyſſe popel efferebat 81ᵃ.
Často bývá psáno toto e za ý v koncovce sing. instr. -ým. Na př. v Mill. mezi králem Barkú a ginem kralem taterſkem 5ᵃ, s welikem zbožiem 10ᵃ; v Mand. bielem ſtromem 11ᵇ; dále: welikem křikem Pass. 326, s ne
![[283]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00295.jpg){kind=link}