[204]číslo strany tiskusúdu. NRada 2048 m. -ciem atd. Ale – jak již praveno – dlouhé ie klesá v é jenom dílem a sporadicky, většinou zůstává až do zúžení v í: na př. ještě v bibli Ben. z r. 1506 čte se: giéſti Deut. 12, 23, nauczenije Lev. 8, 8, kniežije Ex. 28, 1, pokúſſyete Ex. 17, 8, porúczye Num. 3 (v nápise), wyſtrzýehage Gen. 6, 6, obcházye Gen. 2, 11 atd.
C) Do doby nové zůstala část bývalého pravidla zachována jenom po souhláskách retných. Tu má totiž nč. v slabikách krátkých (v dlouhých proniklo zúžení v í) většinou správně rozlišené ě a e. Máme na př. sg. lok. na stromě a vok. strome; sg. lok. v slově; sg. nom. akk. Labe (gen. Labe odchylkou m. Labě); sg. akk. (adv.) lépe; sg. nom. země, gen. země pl. nom. akk. země, instr. zeměmi, dat. a lok. zemím a zemích ze zemiem a zemiech (sg. vok. země odchylkou m. zeme, nom. vzat za vok.); sg. hříbě, hříběte atd.; sg. gen. tykve, plur. nom. akk. tykve; zájm. akk. mě; indik, vezmeme, vezmete, impt. vezměme, vezměte; part. pohřben; III. tř. uměti, trpěti atd:; IV. tř. part. topě a topen; tř. V. lᵇ vytápěti atd.; subst. zeměnín atd.; adj. dřevěný, slaměný; kompt. dobrotivější; atd. Odchylky sporadické, jako -pomeneš m. žádaného -poměneš a j., a dialektické, jako mekký, bežet, pekný, vedět a slc. obecné me, be, pe, ve, fe m. mě (mê) atd., připomenuty jsou nahoře; v slabikách dlouhých má slc. náležité ie: miera, biely, piesok, viera.
ě (ie) se mění v a (á).
157. 1. Změna tato je v stč. part. hořěl-hořal, vězěl-vězal, visěl-visal, viděl-viďal, letěl-leťal atp. Tu všude jest a analogií: v stč. bylo správně sg. ležal pl. leželi (v III. tř., po souhláskách podnebných) a sg. sázal pl. sázěli (v tř. V. lᵇ), přidělán tedy také k plur. hořěli, vězěli, visěli, viděli, letěli atd. singulár analogický hořal atd., na místo náležitého hořěl atd., stsl. gorêlъ atd. Oboje tvary pak vedle sebe se vyskytují. Na př. horzal Pass. 336 vedle wzhorziel ŽWittb. 105, 18, horzala Alb. 83ᵇ v. horziela Hrad. 29ᵃ, wyſyel Modl. 52ᵃ v. wyſal t. 132ᵃ, wiezal Pass. 393, letyal Pror. 3ᵃ v. letyel Pass. 351, powydial (sic) Hrad. 127ᵇ v. wiediel t. 75ᵃ, wydyal AlxV. 918 v. wydyel Alb. 68ᵇ, ſedyal Pror. 64ᵇ v. ſedyel t. 65ᵃ atd. Novotvary s -a- zanikají, když od 2. pol. XVI stol. stává se pravidlem, aby toto participium veskrze mělo -ě- (v. § 99). – Totéž opakuje se, jen že menší měrou, v part. -s týchže sloves: hořav atd., m. hořěv, psl. gorêvъ atd. Na př. ſletiaw Troj. 200ᵃ vedle letiew Pass. 222, zwiedyew Pass. 354 v. zwiediaw Háj. 22ᵇ atd.
2. Táž změna vyskytuje se ještě několikrát v slabice řě-řa. Zejména sem patří stč. Střeh- – střah- custodire, stsl. strêg-, a zkřěnúti-zkřanúti obrigescere, stsl. iskrêpnąti; na př. střahúc Ben. Jg. vedle ſtrzyehucz Pror. 117, proto ſe toho nevſtřahl Háj. 154ᵃ v. wyſtrzyehl Štít. uč. 105ᵇ, aby střáhli ho (Davida) Br. Jg. v. ſtrziehly Štít. ř. 182ᵇ, zkrſanuli ſu ŽKlem.
![[204]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00216.jpg){kind=link}