i králi měli a drželi sú. Přikazujeme a pevně to ustavujeme, aby nižádný, ani duchovní, ani světský, tohoto našeho potvrzení nepřerušil ani kterú marností jemu se protivil. Pakli by kto proti tomu učinil, sto liber čistého zlata aby dal, jehožto polovici dvoru našemu a polovici tomu, komuž by křivdu učinil na tom.
A aby to pevno bylo, tento hantfešt psáti sme kázali a pečetí naší zlatú jeho potvrditi. Svědkové títo sú přitom byli: Sifrid, augustinenský biskup, a mnoho jiných biskupuov i opatuov, i rozličných hercukuov, hrabí, knížat, vévod, pánuov a šlechticuov i jiných přemnoho. Psán a dán tento list v Ulmě léta Božího tisícého CCXXVII. měsíce srpna.
Léta Božího tisícého CCXXVII. scholastik pražský Jan toho měsíce ledna jeden a dvadcátý biskup pražský učiněn jest.
Léta Božího tisícého CCXXVIII. Václav, Přemysluov syn, krále českého, otce jeho, přikázaním skrze arcibiskupa mohúčského Sifrida posvěcen a zmazán jest na království s svú ženú královú Gunhuntú u Pražském kostele tu neděli před Masopustem.
Léta Božího tisícého CCXXIX. král Václav mladý všicku zemi rakúskú od Trence až do Uher s velikým vojskem poplenil jest. A vévoda Lipold rakúský byl v Napuli s císařem, mezi ním a mezi Řehořem papežem pokoj jednaje. Tuž pak bez něho Václav, mladý král, spáliv a pobrav s sebú veliké kořisti, do Čech se jest vrátil. A ten Lipolt tam umřel v Napulí, jehož kosti do Rakús přeneseny a v tom klášteře, jemuž Lenfeld řiekají, jejž on svým nákladem udělal, pochovány sú.
Toho léta Jan a Ota, markrabě bramburské, synové Albrechta druhého, s Albrechtem, arcibiskupem majtburským, nad tú vodú, jenžto Psina řiekají, boj sú měli.
Léta CCXXX. Přemysl král umřel měsíce ledna a v Pražském kostele pochován.
