němečské lúpežem a ohněm zhubil jest a skrze to Filipa, vévodu švábského, jenž potom skrze mohúčského arcibiskupa na císařství jest korunován, proti sobě nenávist byl velmi zbudil. Ale však potom, když se pokořil, skrze něho byl jest králem učiněn českým, jakož potom bude pověděno.
Téhož léta, jakž kronika bramburská svědčí, Jindřich onen, jenž držal marchí stran Labe a podlé Labe nebo okolo Labe, umřel jest a v kuoru sv. Mikuláše stendalenského kostela pochován. A tak všecka marchie Otovi a Albrechtovi dostala se jest.
Léta Božího tisícého sto devadesát třetího Jindřich, biskup pražský, přátelóm svým Přemyslovi a Vladislavovi, tomuto českú a moravskú zemi, obdržal jest před císařem a takž za ně a pod takovými úmluvami zavázal se slibem, že na určené časy penězi měl platiti císařovi. Pakli by toho neučinil, ale aby v císařovo vězení bral se, dokavadž by těch peněz nezaplatil císařovi. Proněžto tu potřebě připuzen jsa, celé léto jednak chvíli ve Chbě a chvíli na císařově dvoře ztrávil jest, protože císař toho rukojemství nechtěl zbaviti jeho, jedno když oni peníze zaplatili.
Zatiem pak stalo se jest, že ti nectní psi domácí, sokové nevěrní, svým štěkáním své zlosti před Přemyslem biskupa toho velmi zhyzdili, tak, že nebylo bezpečno zase se jemu vrátiti. Mezi tiem pak stalo se jest toho času, že jedna knížata z Sas císařovi se zprotivila, i poslali k Přemyslovi, prosíce jeho, aby s nimi ostal, a on slíbil to učiniti, jenž ihned před biskupem se to neutajilo a on před císaře i vnesl. Proněžto císař Přemysla vévodu jako proti císařově velebnosti zaviněného vévodství svého ihned zbavil. A jakž toho obyčej jest, tomuto biskupu slavně dal vévodství české s korúhvěmi [z]text doplněný editorem[326]doplněno podle PulkR 65rb své ruky. A s tiem zase jeho poslal a ten dluh jemu odpustil. Tyto noviny roznesly se prvé, nežli biskup
