chtěla jíti, jeho císařstvím zhrdala, svému nebeskému choti svú víru a svú čistotu zachovavši. Nebo ta jistá dievka klášter sv. Kláry u Větším Městě pražském, ješto u sv. Františka slove, založivši, v něm jeptiškú zuostala. V němžto šťastně opočívá, mnohými divy i za živa stkvějící se přeslavně. Ta jistá panna duostojná byla jest tovaryška sv. Kláry, totiž za jejích časuov byla jest také zákonnicí, ješto mnohé listy k sobě psávaly.
Toho léta také bylo na slunci pokažení.
Toho léta také klášter arusenský Albrecht druhý, markrabě bramburský, stvrdil jest.
Léta Božího tisícého CVIII. toho měsíce, jakž kroniky bramburské ukazují, ten hrad Osternburk jest skažen. Na to tento Albrecht císaře Otu proti majtburskému arcibiskupu vedl k tomu městu řečenému Boteh i oblehl je velmi mocně.
Léta Božího tisícého CCX. Filip, římský král, a Přemysl, král český, opět u přízeň sú vstúpili, aby ta přízeň bez pohnutí mezi nimi zuostala. Král Přemysl Otu, římského krále, protivníka Filipova, ovšem skazil jest, jeho zemi zhubiv a popleniv, od něho odstúpiv, Filipa a přátel jeho přídržel se. Proněžto větší ještě přátelství s ním chtě míti, Filip dceru svú Kunhnútu dal za Václava, jeho syna. Ale že ten jistý Filip Otovi hercukovi z Rýna slíbil ji byl dáti, toho měsíce června v noci lstivě u Pamberce zabil jest jeho. Ten jistý Ota, proněžto Jindřich, maršálek krále Filipuov, pána svého a krve chtě mstíti, tohoto jistého hercuka, an z beranem hraje v jednom ostrově nad Dunajem, ukrutně jest zabil i všecky také panoše s ním jest zbil. Potom pak Ota z Sas korunu císařskú přijal. Ale protože ten jistý Ota kostelní byl protivník, kleli jeho od Inocencia papeže. Proněžto Přemysl k Fridrichovi druhému, synu Jindřichovu císařovu, jenž od německých knížat volen byl a papežem Inocenciem posvěcen,
