posvěcen, přistúpil jest a jeho se potom přídržel. Kterýžto Fridrik potom, u Basilí slavný císařský dvuor maje, krále a Království české svobodno učinil a tyto jemu milosti dal, jakž títo vdole stojí hantfešty.
Léta Božího tisícého CCIX. králová Konstancia, žena Přemyslova, urodila Otakara, jenž Přemysl slul, byl potom markrabí moravským.
O těch svobodách, že králové čeští od placení všech daní císařských svobodni mají býti a své biskupy sami stvořovati a k nižádnému císařovu dvoru, jediné do Normberka a do Pamberka
Fridrich,, z Boží milosti římský císař volený, vždycky, dá li Buoh, přispořitel, král sicilský a vévoda napulský a kníže kaprinský.
Poněvadž náš stav císařskú moc a ctnost má předjíti i předchoditi, aby netoliko knížetská duostojenství od naší velebnosti pochodila, ale také i králová, za slavnú a za velikú věc máme to, že v takém úřadě našeho vládaní jiných království duostojenství rozpořují se, a naše však duostojenství císařské skrze to nižádného újma netrpí, ale přispoření. Proněžto my, znamenavše slavnú a pokornú službu, ješto Čechové od starodávna věrně i pokorně císařovi římskému učinili, a nad to nyní pak, že duostojný král český Otakarus najprvé mezi jinými knížaty zvláště nad jiné nás na císařství volil s jinými a tak pak našemu volení ustavičně snažně a užitečně vždycky nastojí, protož jako milý strýc náš dobré paměti král Filip římský podlé rady svých knížat skrze své stvrzení učinil jeho králem, toho tak dobrého a duostojného učinění my potvrzujem a to obnovujeme i pevno činíme naším také stvrzením nad to království, totiž ode všé daně peněžné našemu dvoru císařskému i předkuov naších platiti obyčejně svobodno činíme a svobodu dávanie věčně všem
