dali radu, aby u vlaských městech skrze posly své císař vladaře nebo potestáty sadil.
Ty věci i jiné kdy oni od císaře vypravili a císařovu vuoli vypověděli lidu, byl pohrom veliký v lidu v klášteře sv. Máří, ano volají: „Vyjebete daní, nectní budete, títo poslové ven ihned umrtvení!“ Veliký povyk mezi lidmi byl z toho, ano na ty posly kamením házejí. Přiběhše k tomu konšelé, ukrotili lid řkúce, že by bez rady starších to učinili. A aby k císařovi nedošlo, to jich prosili, peníze jim veliké za tu vinnu slibujíce dáti. Poslové títo k tomu velmi lehcí byli, činíce se nad to, nic netbaje, ale v noci ihned preč utekli, a když císaře dojeli, všecko jemu, jakž se stalo, vypravili. Tehdy císař, ihned opět knížatóm dvuor učiniv veliký, tyto křivdy přede všemi žaloval, co se poslóm jeho stalo. Podlé rady knížetské Mediolánští byli povoláni, aby odpovídali k tomu. A když stáli před císařem pokorně, podlé císařovy vuole dosti za to slíbili učiniti a to přísahami zatvrdili, proněžto bezpečně se domuov vrátili. A když také císař, ubezpečivše se jich zatvrzením, s svým vojskem k Maritimě trhl, v tom městě Mutymantavna umyslil Velikú noc okvasiti, a tak v Květnú sobotu ledva za míli vzdále od Bononie, na rynku sv. Eleny stany kázal rozbiti. Té noci pak Danielova komora, pražského biskupa, shořala jest a sám v jediném pláště z ohně vyběhl. Císař a knížata uslyševše želeli toho a nadali mu mnoho daruo v tom městě u Mutině. I okvasil císař Velikú noc slavně, a když v úterý knížata a rytieři tance vodili svým obyčejem a císař s palácu díval se, přijel posel, že hrad císařuov Trek tak řečený, jenžto císař obsadil byl rytieřstvem mocně, od Mediolánských obležen jest. Proněžto přestal tanec, ano každý v oděním svým chce hotov býti.
