má k bohu, studnici živéj, kda přídu a zjěv́u sě přěd obličějem božím? Ps41,4 Byly sú mně slzy mé chléb ve dne i v noci, kdyžto mně řkú na všaký den: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,5 To rozpomanul sem i vlil sem u mě dušu mú, nebo přějdu u miesto přiebytka divného, až do domu božieho, v hlasě veselé a zpovědi, zvuk jědúcieho. Ps41,6 Proč si smutna, dušě má, a proč smucuješ mě? Úfaj u bozě, nebo ješče zpoviedati sě budu jemu, spasenie obličěje mého Ps41,7 a bože mój. Ke mně samému smútila sě jest dušě má, a proto pomnieti tě budu z země jordánské a ermonské, ot hory maľúčké. Ps41,8 Propast propast vzývá v hlasu próduchóv tvých. Všěckny výsosti tvé a všěckny tekúcosti tvé přěšly sú přěs mě. Ps41,9 Ve dne vzpověděl hospodin milosrdenstvie své a v noci piesen jeho. Podlé mne modlitva bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Příjemce mój si. Proč si mne zapomanul a proč smuten choźu, když mě mučí nepřietel?“ Ps41,11 Když sě ztěrujú kosti mé, porúháchu sě mně, již mútie mě, nepřietelé moji, když dějú po všě dni: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,12 Proč smutna si, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj u boze, nebo ješče zpoviedati sě budu jemu, spasenie obličejě mého a bóh mój.
XLII.
Ps42,1 Suď mě, hospodine, a poznaj vinu mú ot ľuda nesvatého, ot člověka zlého a ducholového vyprosť mě. Ps42,2 Nebo ty si, bože, síla má, proč si mě otehnal a proč smuten choźu, když mě mučí nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlost tvú a pravdu tvú, ony sú mě vyvedly i dovedly na horu tvú svatú i u přiebytky tvé. Ps42,4 I vejdu k oltářu božiemu, k bohu, jenž obraduje mladost mú. Zpoviedati sě budu tobě v ručniciech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč si smutna, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj u boze, nebo ješče zpoviedati sě budu
