Huben sem učiněn a skloněn sem až do koncě, cělý den smuten chodiech. Ps37,8 Nebo ledvie mé naplněny sú ukáranie a nenie zdravie v těle mém. Ps37,9 Mučen sem a ponížen sem velmi, řeviech ot vzdychánie srdcě mého. Ps37,10 Hospodine, přěd tebú všeckno žádanie mé a vzdychánie mé od tebe nenie skryto. Ps37,11 Srdce mé zamúceno jest, ostala mne jest síla má a světlost očú mú, i ta nenie se mnú. Ps37,12 Přietelé moji a bližní moji proti mně přiblížili sú sě i stáli sú. A již podlé mne biechu, z daleka stáchu a násilé činiechu, již hledáchu dušě mé. Ps37,13 A již hledáchu zlého mého, mluvili sú jěšutnosti a zlost cělý den mysléchu. Ps37,14 Ale já jako hluchý neslyšiech a jako němý neotvořuje úst svých. Ps37,15 I učiněn sem jako člověk neslyšúcí a nejmaje v ustech otmluvenie. Ps37,16 Nebo v tě, hospodine, úfal sem, ty uslyšíš mě, hospodine bože mój. Ps37,17 Nebo řekl sem, aby sě nikdy nevzradovali nepřietelé moji nade mnú, a když sě hnú nohy mé, na mě mnohé mluvili sú. Ps37,18 Nebo já u bičování hotov sem a bolest má v opatřeňú mém veždy. Ps37,19 Nebo zlost mú zvěstovati budu a pomyšľu o mém hřiešě. Ps37,20 Ale nepřietelé moji živi budú a utvrzeni sú nad mě, rozmnožili sú sě, jižto nenávidiechu mne lstivě. Ps37,21 Již otplacujú zlým za dobré, zdieráchu mi, nebo následovách dobrotu. Ps37,22 Neopúštěj mne, hospodine bože mój, a neotchoď ote mne. Ps37,23 Vzezři ku pomoci méj, hospodine bože zdravie mého.
Feřie úternie počíná, XXXVIII.
Ps38,1 Ps38,2 Řekl sem: „Ostřiehati budu cěst mých, abych neshřěšil v jazycě mém. Uložil sem ustóm mým strážu, když by sě vzprotivil hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Oněměl sem a ponížen sem a mlčal sem ot dobrých, nebo obnovena jest bolest má.
