zasě po nepřieteléch našich, a jižto nenávidiechu nás, rozchycováchu sobě. Ps43,12 Dal si ny jakžto ovcě u pokrm a v národiech rozprášil si ny. Ps43,13 Prodal si ľud svój bez nájma i nebylo jest množstvie u proměněních jich. Ps43,14 Položil si ny ohavenstvím súsědóm našim, pospílením i posmievaním těm, jižto v okolcě našem sú. Ps43,15 Uložil si ny podobenstvím národóm, hnutím hlavy v ľudech. Ps43,16 Cělý den hanba má proti mně a pohaněnie obličeje mého přišlo jest mně, Ps43,17 ot hlasu ukárajúcích a ot omluv́ujúcích, ot obličěje nepřietele a stíhajúcích. Ps43,18 Ta všeckna přišla sú na ny, aniž sme zapomněli tebe a zle nečinili sme v svědectv́ú tvém. Ps43,19 A neotešlo zasě srdce naše a schýlil si stezky našě ot cěsty tvé. Ps43,20 Nebo ponížil si ny u miestě bičovánie a přikryl ny jest stieň smrti. Ps43,21 Ač sme zapomněli jmene boha našeho i ač sme zprostřěli rucě našě k bohu jinému, Ps43,22 a čili bóh nevzpytá těchto? Nebo on zná skrytá srdcě. Nebo pro tě mřeme cělý den, pomieněni sme jako ovcě zabitie. Ps43,23 Vstaň, proč zasýpáš, hospodine? Vstaň, neothaňuj do konce. Ps43,24 Proč obličěj tvój otvracuješ ote mne, zapomínáš siroby našie a zamúcenie našeho? Ps43,25 Nebo ponížena jest u prachu dušě našě i pohřebeno jest v zemi břucho naše. Ps43,26 Vstaň, hospodine, spomoz nem a vykup ny pro tvé jmě.
XLIIII.
Ps44,1 Ps44,2 Vyřehlo srdce mé slovo dobré, řku já diela má královi. Jazyk mój trest písařě rúčě píšúcieho. Ps44,3 Tvárná tvář nad syny člověčími, rozlita jest milost ve rtech tvých, a proto požehnal tě bóh u věk. Ps44,4 Opaš sě mečem tvým nad bedry tvé mocně. Ps44,5 Tvé tváři i krásy tvé pospěj, prospěšně vyndi a kraluj, pro pravdu a tichost a pravedlnost, i vyvede tě divně pravicě
