malátov[9r]číslo strany rukopisustvem sě rozpadl.
Z jich rodu zlé nemoci jmievají
a druzí sě na každé léto vstiekají.
Když snide svatý Václav,
by knězem bratr jeho, lítý Boleslav.
Toho léta ciesař, mstě svatého Václava,
jěde na knězě Boleslava.
Boleslav počě [proti]text doplněný editorem jemu jíti,
ale pro své hřiechy nemože dobřě projíti.
Ciesař Čechy bojem pobi
a zemi v dan porobi.
Knězi u dvora svého káza [úřad]text doplněný editorem jmieti,
kotel nad ohněm káza držěti.
Buoh svatého Václava chtě svatost ohlásiti,
počě skrzě něho veliké pomoci činiti.
Uzřěv Boleslav, že sě božiej moci nemóž protiviti,
i počě v svatost svého bratra ot polu věřiti.
Po třech letech káza jeho do Prahy přinésti
a u svatého Víta v kostele tajně jej pohřésti.
[I-371]číslo strany ediceKdyž to svaté tělo do Prahy nesiechu,
na dvú miestú tělem hnúti nemožiechu.
Dvě řěcě bez mostu a lodí přějechu,
vězni s okovami z žalářě vynidechu.
Rány jeho všě zacělely biechu,
ránu jeho jednu jako novú vidiechu,
již lítý bratr byl učinil
A úško, jež byl uťal, toho nebieše.
Ale svatý Václav sestru Přibyslavu jmieše,
ta svatá dievka knězi povědě:
„Jáť svého bratra ucho zjevením božím vědě,
že úško svaté mezi stěnú a dřěvem do té doby ležalo,
tu, kdež sě bylo to zlé dielo stalo.“
Nalezše ucho, k hlavě přičinichu,
tak přicěle k hlavě, až sě všickni podivichu.
Kněz jeden tu bieše,
ten s velikým pláčem prosieše,
aby jemu svého těla ráčil uděliti.
Slíbi, že jemu chce tiem nábožnějie[v]nábožnějie] naboznyegij slúžiti.
Inhed sě [jě]text doplněný editorem jeden nehtek viklati.
Vzem jej, jě sě jemu děkovati.
Již[w]Již] Gijz tu biechu, všickni bohu chválu vzdachu
a to svaté tělo schovachu.
Boleslav znamenav, co zavinil,
za svú duši Strachkvasa, syna svého, mnichem učinil.
Ale nejměl li je[x]je] gie pokánie pravého,
málo by mu spomohla svatost syna jeho.
Pak kněz Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti,
o to sě zeměné jechu raditi.
Po řěčníku knězi v tom otpověděchu
a toho učiniti nerodichu.
Kněz povědě jich řěčníku:
„Běda tobě, mój starý vinníku!“
Sám jemu inhed stě hlavu
i vrže za sě tak krvavu.
Vskočiv na peň, jě sě mluviti:
„Kto mi sě chce protiviti?“
Páni sě knězi pokořichu
a Boleslav zdí ohradichu.
Ot Boleslava ščedrého tuto pravi
Pak Boleslav lítý snide,
jeho syn Boleslav na stolec vznide.
Polúči sě svatý ze zlého
a milostivý z lítého.
Kostelóv dvadcěti v Čechách učini
a město Mladý Boleslav ustavi.
Almužny veliké činieše
a křesťanstvo velmi plodieše.
Jmieše sestru[y]sestru] ſeſ o tru děvojnú, tej diechu Mlada,
ta bieše božiej cti velmi ráda.
Ta jěde do Říma v kniežěciej drázě
i doby biskupstva u Prazě.
Ta zákon svatého Benedichta do Čech přinese
a k svatému Jiří mnoho panen snese.
Prvý biskup mnich, ten Sasic Dětmar slovieše,
druhý, svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.
Otec jeho jmě Slavník[10]na konci řádku zapsáno mylně nečitelné slovo počínající by–[9v]číslo strany rukopisujmieše,
