[45]číslo strany tiskuPřízvuk větný jest na slovese anebo na slově, které má důraz. Na př.: pane, vyslyš nás! – anebo (když je důraz na nás): pane, vyslyš nás!
B. Souvětí.
73. 1. Souvětí (neb větná složenina, n. věta složená) jest, kde dvě nebo i více vět spojuje se v jednotu souvětnou. Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivě svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.
Poznam. Nazýváme souvětím všelikou složeninu větnou; jindy bývá slova toho užíváno ve smyslu poněkud jiném.
2. Souvětí je souřadné nebo podřadné.
a) Souvětí souřadné (koordinované, parataktické) jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní.
Členové souvětí takového jsou:
α) buď vesměs věty hlavní, na př.: „lékař léčí, Bůh uzdravuje“; „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“; –
β) anebo jsou členy souvětí souřadného věty hlavní a vedle nich takové věty vedlejší, z nichž každá patří ke své větě hlavní jednotlivé, na př.: „co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám“; – v příkladech druhu toho pojí se především věty vedlejší k svým příslušným větám hlavním, a poslední spojení v jednotu souvětnou děje se tím, že věta hlavní A (i se svou vedlejší) se pojí k větě hlavní B, atd.
b) Souvětí podřadné (subordinované, hypotaktické) jest, kde v jednotu souvětnou spojují se věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavní.
Na př.: „kdo křivé svědčí, nebude živ do roka“ (v jednotu souvětnou spojuje se věta vedlejší s větou hlavní); přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ (v jednotu souvětnou spojuje se s jedné strany věta hlavní, se strany druhé věta vedlejší se svou podřízenou).
3. V souvětí, které lze rozděliti ve dvě souměrné (třeba nestejné) části, bývá první nazývána předvětí a druhá závětí. Výrazy tyto, předvětí a závětí, nejsou dosti správné, ale již se jich obecně užívá.
Poznam. Souvětí také znázorňujeme v obrazcích. K tomu konci volíme litery veliké A, B, C... pro označení vět hlavních, a litery malé a, b, c... pro označení vět vedlejších, podřízených. Spojovací slova a interpunkci necháváme v obrazci, jako jsou v souvětí samém.
Při větě podřízené naznačujeme také, na které větě řídící závisí, a to tím, že znamení věty řídící před ní píšeme. Na př.:
Aa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě hlavní A, a to větou takovou první;
![[45]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00053.jpg){kind=link}