hledání biskupovo = das Suchen des Bischofs, t. j. adjektivum possessivní je za genitiv subjektivní, – hledání biskupa, t. j. genitiv objektivní není změněn v adjektivum. Viz ještě v § 268.
9. Genitiv partitivní snaze, aby přívlastek byl souřadný, nepodléhá; na př.: libra másla, nikoli: máslová.
B. Adjektivum ve funkci substantivní.
174. 1. Některé jazyky – zvláště ty, které mají samostatný člen – dopouštějí toho, aby se adjektivum bralo kdykoli ve funkci substantivní; např. ὁ σοφός ἐστιν εύτυχής, le savant est heureux, der Weise ist glücklich; jiné naproti tomu jazyky, zejména též slovanština, nemají této volnosti, aspoň ne v době své starší, ne z pravidla ani v té míře jako jazyky výše připomenuté; tu za adjektivum bývá příslušné substantivum, na př. csl. mądrьcь jestъ blaženъ, stč. mudřec jest blažen. Viz Mikl. IV, 6 a 25.
Proto jest v jazycích našich takové množství substantiv utvořených z adjektiv, na př. mudřec, slepec, chromec, zatracenec, hubenec, nešťastník, bídník, hanebník, nešťastnice atd. V evang. Mat. 20, 30 duo caeci přeložil Optat: dva slepá, Blahoslav to vytýká a klade za to: dva slepci volali řkauce Blah. 103.
2. Ale v některých případech přece míváme adjektivum v platnosti substantivní. Příslušné k němu substantivum někdy snadno lze nalézti a přimysliti, jindy nikoliv.
Některé význačné případy:
a) mnohá vlastní jména místní; na př.: Benešov, Pelhřimov, Bavorov atp. (z possess. -ovъ); Miletín, Hroznětín atp. (possess. -inъ ze jména osobního Miľata, Hrozňata); Choteč, Chrudim, Boleslav, Jaroměř (possess. -jь ze jmen osobních Chotek, Chrudim, Boleslav, Jaromír); Slabsko, Střebsko, Rakousko, Hradecko, Milevsko stč. Milevsk; Opočno stč. Opočen atp.;
Prajské (t. zemi) BartD. 2, 61 (han.); Polská (= Polsko) t. 1, 252; –
b) jména osob, dílem vlastní, na př.: Podiven, Protiven, Dobr, Mokr, Novotný, Červený, Bílý atd.,
dílem appellativní, na př.: vrchní, důchodní, radní, duchovní, světský: (ta péče) duchovního učiní pokrytcem a světského zlodějem ChelčP. 229ᵇ, hajný, hlásný, ponocný, vrátný; králová, komorná, panská, ševcová, krejčová a j.; –
c) jména znamenající peníze, poplatky a dávky; na př.: zlatý, dvacet stříbrných, dva česká, koupil jsem to za hotové, vyplatil jej hotovými BartRuk. 194, dejte to za rovné t. 142;
konečné, chomútné, otchodné, zchodné, otběžné, vzdajné, památné, zámazné, tržné, pokrčemné, mýtné, čestné, zpropitné, školné; –
