Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<697698699700701702703704705>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Zda-li uvozuje otázku; na př. : (Alexander) vzmluvi a řka: ľudie moji! zda-li kto vás jest, jenž by sě co domýšlel AlxH. 8, 15; a zda jsi ty v panenství čistši než ona, zda-li nábožnějši Štít. uč. 47ᵃ; – (při skonání světa) potřese ť sě země z kořen, zda-li byl Kristus umořen Pís. súd. 28, zda-li srovnává?; (při skonání světa vyjde moře) tak velikú búři stvořě, zda-li by Kristus na moři t. 36.

Citoslovce (mezislovce).)

O tvarovém původu citoslovcí v. Přír.Ml. § 307.

Podle původu jsou citoslovce dílem vlastní, na př. ach! oj! ó!,– dílem nevlastní, t. j. tvary vlastně ohnuté, ale ve zvolání kladené a namnoze rozličně obměněné, na př. běda! hle! (z impt. hled) Viď! (ze slovesa stč. vědě = vím).

Citoslovce vlastní jsou slabiky, které při jistých hnutích duševních pronášeti jsme si zvykli; na př. při pocitu radosti hej! při žalosti ach! při podivení aj! oh! při ošklivosti fuj! atd. Slabiky ty nemají významu etymologického, t. j. vtom smyslu, v jakém mluvíme o významu slov jiných; nýbrž jsou jen známkou, že ten, kdo je vyslovuje, má právě nějaký pocit radosti nebo žalosti atd.

Citoslovce nevlastní měla původně svůj význam etymologický, na př.: hle (= hleď)! ciď (= vím)! běda (= bída)! Ale jsouce kladena v platnosti citoslovcí stírají se sebe ten význam víc a více a mění se namnoze i na stránce své hláskové.

Citoslovce vkládají se do vět nespojitě, t. j. nespojují se s ostatkem věty nijakou vazbou syntaktickou.

Stupňování významu.

Význam některých slov může se stupňovati.

Na př.:

boháč značný boháč veliký boháč největší boháč; –

bohatý velmi bohatý náramně bohatý nejbohatší; –

bohatě velmi bohatě bohatěji nejbohatěji; –

bohatnouti velmi bohatnouti více, nejvíce bohatnouti;

Stupňovati se může význam ovšem také ve smyslu zmenšujícím. Na př. boháč, neveliký boháč; – bohatnouti, málo bohatnouti, nejméně bohatnouti; – modrý, trochu modrý, namodralý; atd.

Naproti tomu významu slov jiných stupňovati nelze. Na př. který, deset, aby atp.; nemohu říci: velmi který ani kteřejší atp.

Stupňování významu (gradace) může býti poměrné (relativní), nebo naprosté (absolutní).

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).