Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<5678910111213>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Věta řídící může sama býti opět podřízena větě jiné. Na př. v souvětí „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ jest věta druhá větou řídící vzhledem k větě třetí, ale spolu podřízena větě první.

Více o větách vedlejších viz v § 8392.

Krom toho rozeznáváme ještě podle způsobu, v jakém obsah věty je vysloven:

1. věty způsobu oznamovacího nebo věty oznamovací (indikativni), na př.: přítel poskytl mi pomoci;

2. věty tázací (interrogativní), na př.: poskytl mi přítel pomoci?

3. věty podmiňovací (kondicionální), na př.: přítel by mi poskytl pomoci, – mezi nimi též přácí (optativní), na př.: kéž by mi přítel poskytl pomoci!

4. věty rozkazovací (imperativní), na př.: příteli, poskytni mi pomoci!

Více o větách těchto viz § 6572.

Poznam. Ve výkladech následujících, kde není jinak udáno, máme na zřeteli především větu hlavní (samostatnou) oznamovací.

Věty „přítel poskytl mi pomoci“, „poskytl mi přítel pomoci?“ atp. jsou kladné (positivní); naproti nim jsou věty „přítel neposkytl mi pomoci“, „neposkytl mi přítel pomoci?“ atd. záporné (negativní).

A. Věta jednoduchá.

1. Věta jednoduchá je věta, jejíž všichni členové jsou prosté výrazy slovné a tedy žádný člen sám není výrazem větným. Na př.: chudoba cti netratí; křivý svědek nebude živ do roka.

Větou jednoduchou jest tedy také věta „náš soused prodal dům i pole“; je v ní ovšem předmět dvoučlenný (dům i pole), ale žádný člen její není výraz větný. Naproti tomu věta „náš soused prodal dům, ale pole neprodal“ pokládá se za větu složenou. Viz o tom v § 80.

2. Členové, kteří ve větě jednoduché se vyskytují, jsou: podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk.

O podmětě.

1. Podmět je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu, nebo je té vlastnosti, jak se ve větě vyslovuje (viz § 3 č. 1). Na př.: jezdec bodá koně; – zlato se leskne; – lež má krátké nohy; – pravda jest dítě boží; – Jidáš stal se zrádcem.

2. Hledajíce podmět tážeme se otázkou sestrojenou z tázacího kdo? nebo co? a přísudku věty dané (viz § 13). Na př. (při poslední z vět uvedených): kdo stal se zrádcem? odpověď (podmět): Jidáš!

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).