Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<414243444546474849>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Přízvuk větný jest na slovese anebo na slově, které má důraz. Na př.: pane, vyslyš nás! – anebo (když je důraz na nás): pane, vyslyš nás!

B. Souvětí.

1. Souvětí (neb větná složenina, n. věta složená) jest, kde dvě nebo i více vět spojuje se v jednotu souvětnou. Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivě svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.

Poznam. Nazýváme souvětím všelikou složeninu větnou; jindy bývá slova toho užíváno ve smyslu poněkud jiném.

2. Souvětí je souřadné nebo podřadné.

a) Souvětí souřadné (koordinované, parataktické) jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní.

Členové souvětí takového jsou:

α) buď vesměs věty hlavní, na př.: „lékař léčí, Bůh uzdravuje“; „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“; –

β) anebo jsou členy souvětí souřadného věty hlavní a vedle nich takové věty vedlejší, z nichž každá patří ke své větě hlavní jednotlivé, na př.: „co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám“; – v příkladech druhu toho pojí se především věty vedlejší k svým příslušným větám hlavním, a poslední spojení v jednotu souvětnou děje se tím, že věta hlavní A (i se svou vedlejší) se pojí k větě hlavní B, atd.

b) Souvětí podřadné (subordinované, hypotaktické) jest, kde v jednotu souvětnou spojují se věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavní.

Na př.: „kdo křivé svědčí, nebude živ do roka“ (v jednotu souvětnou spojuje se věta vedlejší s větou hlavní); přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ (v jednotu souvětnou spojuje se s jedné strany věta hlavní, se strany druhé věta vedlejší se svou podřízenou).

3. V souvětí, které lze rozděliti ve dvě souměrné (třeba nestejné) části, bývá první nazývána předvětí a druhá závětí. Výrazy tyto, předvětí a závětí, nejsou dosti správné, ale již se jich obecně užívá.

Poznam. Souvětí také znázorňujeme v obrazcích. K tomu konci volíme litery veliké A, B, C... pro označení vět hlavních, a litery malé a, b, c... pro označení vět vedlejších, podřízených. Spojovací slova a interpunkci necháváme v obrazci, jako jsou v souvětí samém.

Při větě podřízené naznačujeme také, na které větě řídící závisí, a to tím, že znamení věty řídící před ní píšeme. Na př.:

Aa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě hlavní A, a to větou takovou první;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).