2. Příslušný logickýpředmět bývá vyjádřen akkusativem nebo partitivním genitivem; na př.:
žádného díla nebude děláno v těch dnech Br. M. 365; za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich Br. tamt.
26. Třída VI.
Jádrem přísudku je jiné sloveso činné než v I–V. Na př.: jde mi o život Us.; bolí mě v kříži Us.; prší, poprchává, mrzne, hřmí, taje Us.; zebe mě Us.; z čista jasna uhodilo Us.; po ulici (v Jerusalemě) nejde človíčka Neruda Ciz. 116; náměstí je pusté, ani človíčka nekráčí kolem zahrady tamt. 188; polovici nás nespalo BartRuk. 49;
ten úterý vyhořalo Mýta polovici Let. 837; sešlo jest těch sedm zbitých ceciderunt Ol. 2. Reg. 21, 9; vsýpáše sě v ňe (v moře, ve svatyni) tři tisíce měřic tamt. 2. Par. 4, 5 (vešlo se do něho); na stoliciech čtyřimezcietma starcóv sedieše Koř. Zjev. 4, 4; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ; nikdy by konec sauduom nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost nesčíslnú VšehK. 124ᵇ.
27. Třída VII.
1. Jádrem přísudku je výraz jmenný (substantivum nebo adjektivum nebo adverbium). Na př.:
je (bylo by) škoda času, peněz Us.; je (bylo) po něm veta Us.; bylo by hřích jemu ublížiti Us. (BartRuk. 37); bylo ještě tma, bylo večer, bylo poledne, bylo zima Us.; všude plno prachu, písku Us.; je mi dobře, zle Us.
Ve větách bylo škoda, bylo tma, bylo zima nejsou slova škoda, tma, zima podměty, nýbrž nominativy skleslé ve význam příslovečný; kdyby to byly podměty, zněly by tytéž věty: byla (nikoli bylo) škoda, byla tma, byla zima.
2. Příslušný logický podmět bývá v dativě neb akkusativě nebo někdy v genitivě, příslušný předmět pak v genitivě. Na př.:
je mi ho líto Us.; škoda času a peněz Us.; toho mi není třeba Us.; tebe hanba bude Suš. 252;
nebuď tebe po tom túha Kat. 3070; bud toho bohu žel Štít. M. 367; běda mně tebe, má kráso! Pass. 369.
28. 1. Věty bezpodměté časem se šíří a množí. Tak na př. stč. bylo: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7 – nč. je táhlo; toho času českých mníškův šest u polském lesu sediechu DalC. 37 – sedělo. Viz v § 245 č. 2.
V dialektech moravských bývá forma bezpodmětá, kde jazyk spisovný má formu podmětnou. Na př.:
ščuká se mi (= škytám) BartD. 1, 273: diťátkovi sa kýchlo tamt. 2, 336 (slov.); to śe mi nězpomni (= nevzpomínám si, nemohu si vzpomenouti) tamt. 1, 127 (laš.).
