nč. jedny rukavice ein Paar Handschuhe, dvoje kalhoty, jedna kamna, dvoje vrata, čtvery dveře, patery hodiny atp.
5. Když vyjadřujeme číslo v povaze jména podstatného (slovem zpodstatnělým). Na př.: na tré DalC. 9; do tré Štít. ř. 10ᵃ; král slíbi jima, což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítV. 121; dvé to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 9; ty díly na tré dělíme KolČČ. 20ᵇ (1543); její díl jest na dvý rozdělen (pro dvě děti) t. 207ᵇ (1554); jedno z dvého Pass. 558; toho j’ sě trého střieci Štít. ř. 134ᵃ; Job děkoval z obého Alb. 24ᵇ; by trého toho neučinil tria ista Ol. Ex. 21, 11; užitek obého t. Sir. 20, 22; kromě toho trého Br. Jg.; z toho dvýho Beck. 1, 165; z toho čtvera Štít. ř. 132ᵇ; proti tomu dvému Brig. 133ᵃ; k tomu čtveru čím blíže budem Štít. ř. 182ᵃ; k tomu trému Kom. Jg.; o prvém trém die sv. Řehoř Štít. ř. 125ᵇ; o tom trém t. 192ᵃ; ač sě v tom dvém neostřěžeš AlxV. 289; v obém tom Vel. Jg.; po dvém Br. Gen. 7, 15; nemohú-li tiem obým své mysli ustanoviti Štít. uč. 41ᵃ; dvým jej ukárali Štít. ř. 144ᵃ; obým tiem máme příčinu ku pokoře t. 148ᵃ; tiem trým troje činy činiti móžem t. 228ᵃ; mezi dvým Alb. 10ᵇ; budem tiem čtverem obdarováni Štít. ř. 182ᵃ; nč. vol ze dvého, (jídlo) na dvoje, troje, prkno je na dví (t. zlomeno), ve dví Us., ke dvému Us. spis., po dvém tamt.
4. Jiné určité výrazy číslovkové.
250. Kromě číslovek základních, řadových a druhových jsou ještě číslovkové výrazy jiné, a to výrazy, jimiž vyjadřuje se 1. podílnost a 2. násobnost, aneb 3., v nichž význam číslový jest pojat jako předmět samostatný a pojmenován jménem podstatným.
1. Podílnost (distributivnost) vyjadřuje se výrazy: po jednom, po dvú, po dvém atp.; na př.: poslal je (Ježíš učenníky) po dvú binos EvVíd. Luk. 10, 1; (ovcě) jmajíce po dvém jehnec Ol. Cant. 4, 2; zsadichu sě v rozdiely po stu a po pětidcát discubuerunt in partes per centenos et quinquagenos Koř. Mark. 6, 40; kažte jim sésti po padesáti EvOl. 279ᵃ; sadím po kroši Hrad. 125ᵃ; aby každý po kusu vzal Krist. 54ᵇ; nč. kus prodává se po zlatém, po dvou zlatých atp.; – dva a dva, sto a sto atp.; na př.: z hovad dvé a dvé vezmeš Br. Gen. 7, 2; zjímav množstvie mužóv, sto a sto zvázav jich jako vězníkóv, poslal do Uher Pulk. 43ᵃ; dosud tak; – každéch deset sósedu patřeło k jednemu desátku BartD. 2, 56 (han.).
2. Násobnost (multiplicatio) vyjadřuje se:
a) Číslovkami druhovými; na př.: dvoje sukno (ve smyslu = dvojnásobně složené sukno) Us. nč.; čtvero poschodí t.; velmi viec vezmeš za to, co chudým dáš, nebo za to desatero toho přijmeš Kruml. 144ᵇ.
b) Číslovkami řadovými; na př.: (užitek bude) šedesátý ŠtítMus. 67ᵃ; jiné doklady v. § 247 č. 7.
