nč. k s dat. a od s gen. ve významu směrovém; na př.: jedu ku Praze (= směrem ku Praze, stč. do Prahy) – a jedu od Prahy Us.; –
na s akk. (kam?) a s lok. (kde?) a s s gen. (odkud?) –, na př.: položil jsem knihu na stůl, kniha leží na stole, a kniha spadla se stolu Us.; – šel jsem na pole, byl jsem na poli, přišel jsem s pole Us.; šel jsem na pout, byl jsem na pouti, přišel jsem s pouti Us.; – šel jsem na trh, byl jsem na trhu, přišel jsem s trhu Us.; – něco mi přišlo na mysl, mám to na mysli, pustil jsem to s mysli Us.; –
nad a pod s akk. (kam?) a instr. (kde)?; na př.: pták vzletěl nad vodu, jest nad vodou, – a potopil se pod vodu, jest pod vodou; – vrchnost jest nad poddaným, poddaný je pod vrchností Us.; –
přěd a za s akk. (kam?) a instr. (kde)?; na př.: kdo se staví přede mne, je přede mnou, a kdo se staví za mne, je za mnou Us.; –
při s lok., bez s gen. a k s dat.; na př.: nemocný není při sobě, je bez sebe, přijde zase k sobě Us.; –
s s instr. (ve významu spojenosti) a bez s gen. (význ. odloučenosti); na př.: práce s užitkem – a práce bez užitku Us.; –
v s akk. (kam?) a lok. (kde?) a z s gen. (odkud?); na př.: hodím kámen v jámu (stč.), kámen je v jámě, vytáhnu kámen z jámy; – upadl jsem v nenávist, jsem v nenávisti, vyjdu z nenávisti Us.
2. Někdy zdá se nezřetelno, má-li býti z s gen. či s s gen.; tu poučujeme se z příslušných pádů, které jsou proti z s gen. a proti s s gen. Na př.: byl jsem v kostele, jdu tedy z kostela; – střecha byla na kostele a vichřice ji shodila s kostela; – boj byl tuhý na obou stranách, s obou stran; – mám něco na srdci, spadl mi kámen se srdce; – jsi mi na očích, jdi mi s očí; – na počátku, s počátku.
Někdy může podle toho býti i z s gen. i s s gen. Na př. přicházím s pole, byl-li jsem na poli, a vracím se z polí, jestliže jsem chodil v polích; – šel jsem na trh, byl jsem na trhu, vrátil jsem se tedy s trhu; ale říká se též: šel jsem do trhu, byl jsem v trhu, a tedy vrátil jsem se z trhu; – pustil jsem s mysli, co jsem měl na mysli, a pustil jsem z mysli, co jsem měl v mysli.
Při jménech místních a když vyslovujeme původ (odkud?), bývá z i proti na. Na př. kdo bydlí na Vyšehradě, je z Vyšehradu; bydlím na Smíchově, jsem ze Smíchova, jdu ze Smíchova atp.
X. Sloveso.
333. 1. Slovesa jsou významu dějového: Na př. v nesu je význam dějový »nesení«, v kupovati »kupování« atd.
Dějový jest význam sloves všech – nejen tak zvaných předmětných (t. j. takových, která mívají při sobě předmět, na př. nésti něco, sloužiti
