[43]číslo strany tiskuprodal dům?; co prodal náš soused?; který soused prodal dům?; zač? proč? kdy? kde? atp.;
kto sě bude zpoviedati tobě? ŽWittb. 6, 6; kto jest rovně tobě? ŽKlem. 34, 10; kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty atd. AlxV. 14; čso zde hládáte? Hrad. 25ᵇ; čso řku? ŽWittb. Ezech. 15; co jemu (Ježíšovi) potom učinichu? Vít. 54ᵃ; kamož sě on jest potom děl? Kat. v. 1981; kam jej (Ježíše) potom obrátichu, kdyžto jej tu odsúdichu? Vít. 51ᵃ; kak sě máš, mój milý pane? Hrad. 129ᵇ; kak sě živ smieš českým králem nazývati? DalC. 66; kde jest bóh tvój? ŽKlem. 41, 4; kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ; kudy živa smieš vstúpiti do druhého? Kruml. 311ᵇ; kudy to jde, že tak sú rozlični lidští úmyslové? ŠtítBud. 149.
2. Otázky zjišťovací
dílem jsou beze slova tázacího, na př.: náš soused prodal dům?; nemuožeš zabit býti? OtcB. 156ᵇ, –
dílem označují se některým slovcem tázacím, na př.: zda jsi ty moudřejší než my?; zdali pleva zrno potlačí?; znáte-li pak nás?; co nemlčíte?; což nás neznáte?; –
a vlha pěkně-li zpívá? BartD. 1, 170; má-ji to? (ji = li) tamt. 1, 16 (zlin.); daleko-ji? tamt.; víš-i? (m. víš-ji a to m. víš-li) tamt.; býł-y tam? (m. byl-ji) tamt.; – i to-li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý? ŽWittb. Deut. 6; již- li byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106ᵇ; nadála- li s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? Vít. 51ᵃ. Srov. § 409.
V jazyku starším bývá v otázce zjišťovací slovce tázací či; na př.: či zpoviedati sě bude prach? ŽWittb. 29, 10; či na věky zavirže ny bóh? tamt. 76, 8; či sem byl v čem právo mina, či sem gdy komu povolil? AlxBM. 8, 7 sl. Srov. § 409.
3. V otázce rozlučovací mívá člen poslední slovce či, čili; na př.: mám jíti či zůstati?; ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme?; – nevědiech sě co přijéti, vrahóm-li sě otpierati, čili tak v porobě státi? AlxV. 868[4]) V rkpise a ve Slovn. I, 171 omylem AlxV. 568. Tr.); budu jiesti maso býkové, čili krev kozlovú budu píti ŽWittb. 49, 13; máme-li jeti na válku, čili nechati? Ol. 2. Par. 18, 14. Srov. § 409.
69. V otázkách bývá zvláštní přízvuk a zvýšení hlasu.
1. Přízvuk jest v otázkách věcných na slově tázacím; na př. (při větě „náš soused prodal dům“): kdo prodal dům?; který soused prodal dům?
V otázkách zjišťovacích má přízvuk ten člen, o jehož jistotu jde a na kterém je tedy důraz; na př. (jde-li o jistotu, zdali náš soused dům prodal či neprodal): náš soused prodal dům? prodal-li náš soused dům?
![[43]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00051.jpg){kind=link}