3. Výrazy pro vyjádření komparativu a superlativu jsou jednoduché a složené (opsané, perifrastické).
a) Výrazy jednoduché zakládají se na kmenech, kteréž vyvinuly se zvláštní jenom při adjektivu a adjektivním adverbiu; na př.: bohatý, kompt. bohatější, superl. najbohatější, adverbium bohatě, bohatějie, najbohatějie. Výklad o původu těchto tvarů patří do kmenosloví. Zde jen krátce buď připomenuto, že kmen komparativní tvoří se z adjektiv původních příponou -jbs-, z odvozených příponou -ējbs-, k čemuž přistupuje většinou ještě přípona další -je; na př. chud-jьs-je, bogat-ējьs-je, z čehož náležitými změnami hláskovými jest kmen a spolu sing. nom. akk. neutr. sklonění jmenného chuzše, bohatějše, k tomu příslušné fem. chuzši, bohatějši, masc. chuzí, bohatějí, plur. chuzše, bohatějše, adv. chúze, bohatějie, ve sklonění složeném sing. masc. chuzší, bohatější, fem. -ie atd. Kmen superlativní utvořen jest složením kmene komparativního s předložkou na- (vlastně adverbiem, = super), naj-, někdy nad-.
b) Vedle těchto výrazů jednoduchých jsou pru komparativ i superlativ také výrazy perifrastické, opsané, tedy složené; na př. kompt. více bohatý, superl. nejvíce bohatý, dial. jináč: ten je hináč hodné než te BartD. 2, 192 (han.) atd.
190. Komparativ.
1. Komparativ vyslovuje, že v dané kvalitě vyniká A nad B. Půjde o výklad toho: jak se vyjadřuje B, nad něž A v komparaci vyniká, a jak se vyjadřuje míra, o kolik vyniká A nad B.
2. Předmět (B), nad nějž předmět jiný (A) v komparaci vyniká, vyjadřuje se způsobem několikerým; zejména:
a) Genitivem (ablativem), a to
α) prostým (bez předložky): jsem lepí tebe, jsem chuzí bratra, jsem bohatějí bratra, adv. róžě ktve všeho kráše. Na př.: z nichž každý bohatějí otcě tvého jest Kat. 30; ež (on) jest všeho světa kraší t. 20; že j’ mení otce Štít. ř. 25ᵇ; bóh nemóž sebe mení býti Štít. Výb. 1, 669; prst mój větší jest hřbeta Ol. 3. Reg. 12, 10; jesti f mne jiný přívuznější alius me propinquior t. Ruth. 3, 12; sv. Jan ve mnohém jest věci svatého Štepána Štít. ř. 27ᵃ; kdybys byl sebe moudřejší, sebe silnější Us.; lepše jedno druhého Štít. uč. 142ᵇ; lepše j’ jedno (řemeslo) druhého t. 79ᵃ; jenž (srdce) jest tvrzše všeho Modl. 160ᵇ; boha, jehožto ničs dražše nenie Hrad. 94ᵃ; sukně (nom.) košile (gen.) bližši nebývá DalC. 30; duše jest těla dóstojnějši Štít. ř. 61ᵃ; duše lepši jest těla t. 67ᵃ; (Maria) jest všech žen dobrotivějšie Kat. 34; moc dvojitá silnějši jest jednostajné ŠtítMus. 192ᵇ; moc dvoje silnějšie jest jedné ŠtítOp. 116a; múdrost jeho bude nižši tebe Ol. Job. 15, 8; pokorný nikdy sě nepřijednává vyšiemu sebe nebo dóstojnějšiemu
