Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<383940414243444546>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[42]číslo strany tiskuVěta tázací; odpověď.

1. Věta tázací vyslovuje otázku. Sloveso její je podle rozdílného významu buď v indikativě, na př.: poskytne mi přítel pomoci? – buď v kondicionále, na př.: poskytl by mi přítel pomoci?

2. Tážeme se na to, co nevíme a neznáme. Stalo se na př., že náš soused prodal dům, nebo pole, nebo zahradu, a nám je to nebo něco z toho neznámo nebo nejisto. Proto tážeme se, a otázka naše jest rozdílná podle toho, co nevíme a nač se tedy tážeme.

a) Buď je nám neznáma věc, cele nebo částečně.

Na př. nevíme nic o tom, že náš soused prodal dům; tážeme se: co se stalo? a dostáváme za odpověď: náš soused prodal dům.

Nebo nevíme, že je to náš soused, jenž prodal dům; tážeme se: kdo prodal dům? a dostáváme za odpověď: náš soused.

Nebo nevíme a tážeme se: co prodal náš soused? a dostáváme za odpověď: dům.

b) Anebo je nám věc cele nebo částečně nejista.

Na př. máme vědomost, ale jen nejistou a pochybnou, že prý náš soused prodal dům, a chceme věděti jistotu; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (v záporu ne!).

Nebo nevíme najisto, zdali náš soused nebo kdo jiný prodal dům; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Nebo nevíme na jisto, prodal-li soused dům či něco jiného; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Otázky v a) jsou otázky na věc neb otázky věcné, v b) jsou otázky na jistotu neb otázky zjišťovací.

Otázka na věc bývá také nazývána otázkou slovnou, otázka pak na jistotu větnou.

3. Otázka může býti jednoduchá anebo složená.

Otázka složená obsahuje dvě anebo více otázek jednoduchých. Na př.: kdo prodal? a co? a kdy? ... kdo prodal co? odpověď: náš soused prodal dnes dům...

Zvláštní druh otázky složené jest tak zvaná otázka rozlučovací (disjunktivní). Členové její navzájem se vylučují; přisvědčí-li se k jednomu, je tím zároveň dána odpověď záporná k ostatním. Na př.: Ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme? Která osoba svaté trojice měla člověčenství na se přijmouti, otec-li, syn-li, čili duch svatý?

4. O otázkách závislých v. § 108.

V otázkách bývají zvláštní slova tázací.

1. V otázkách věcných bývá vždy buď zájmeno tázací, buď příslovce utvořené z kmene zájmena tázacího (= příslovce tázací). Na př.: kdo

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).