otec Novotný - dcera Anna Novotná nebo Novotných. Dialekticky se liší -á (=žena) a -ých (=dcera): (paní) Suchá, Novotná –Kačenka Malejch SborHoř. 82; –
Novák – Anna Novákova nebo Nováková. Lišívá se -ova (= dcera) a -ová (žena); –
Kučera, Kopal– Kučiře, Kopále Us. čes. krk. (= přípona -ęt); podobně ve Slezsku: Janda – Janda, Tragan – Tragaňa, Škoła–Škola, Novotny – Novotňa, Řehak – Řehača, Křenek – Křenča, BartD. 1, 148, 149; -
Kula – Kulča, Matula – Matulča, Šubrt – Šubrtča, Muras – Murasča tamt. (= přípona –čęt); sklonění je tu podle kuřě: Drygałčata, kaj idětě?, něviděli stě Štefčaťa?, byly smy tam s Vaščatami tamt. 1, 149.
V usu měšťáckém doby minulé bývá vlivem německým jméno otcovo nezměněno v platnosti pro ženu nebo pro dceru; na př.:
hrabinka Kolovrat, dcera komendanta Pražského PalZáp. 68; hrabinka Pachta, přítelkyně oné tamt.; hraběnka Mladota jest upřímné dítě tamt.; padly mi dále slečny Schrenk do očí tamt.; Eva Šréter tamt. 13 a j.
14. Přezdívky, z nichž vznikla mnoha příjmení – v. zde č. 8 –, mají některé oblíbené koncovky. Na př.
-al, -ala: kvákal mor. kvákała, mazal mor. mazała a pod. fňukała, cúrała, hrčała, smykała BartD. 1, 141 ; –
-áň: hłucháň (kdo nechce slyšeti), slepáň, ryzáň, sopláň, šmatłáň, chłapáň (val. = chlapák, hodný chlap). tamt. 1, 143; –
-aňa: hatłaňa, šmatłaňa, švidraňa, žebraňa, frflaňa, gajdaňa (rozgajdaná, rozkasaná ženská) tamt.; –
-oň: bebłoň, błafoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň, mlsoň, šepłoň, švidroň, hłuchoň, stekłoň tamt. 1, 143 a 144; –
-ák: břeščák, čučák, krchňák (levák), praščák (dítě, které praští – brečí) tamt. 1, 144;
-uch, -ucha: papluch (tlachač, nešika), potmělúch, svinčuch tamt. 1, 145; –
-isko: vitřisko (divoch), posmetłovisko (tulák) tamt.;
-áč: šuchtáč, střapáč, kosmáč, koberáč (břicháč) tamt. 1, 146.
165. Vlastní jména místní.)
Jména místní jsou jména osad, vesnic, měst a zemí, na př.: Lhiota, Lobkovice, Brozany, Rokycany, Olomouc, Polsko, Uhry.