G. Vokativ.
289. 1. Vokativ jest pád, kterým voláme neb oslovujeme. Na př.: bratře! příteli!
2. Vokativ neváže se s větou jako pády ostatní, nýbrž vkládá se jen do ní jako zvolání nebo oslovení; tím liší se od pádův ostatních, – není pádem téhož řádu, jako jsou ostatní.
3. Zvláštních tvarův vokativních, pokud jaké jsou, užíváme jen pro grammatickou osobu druhou, nikoli též pro první a třetí. Na př.: ó ty nešťastný člověče! Us. – a naproti tomu: ó já nešťastný člověk! – ó ten nešťastný člověk!
4. Místo vokativu bývá nominativ; srov. § 215 č. 8 (str. 309).
5. Naopak vokativ vstupuje na místo nominativu. Na př. dial. mor.: »Jak je ti« (= jak se jmenuješ)? – odpověď: »Jane, Jozefe, Marýno, Rozáro« BartD. 1, 178 (podl. a mor.-slc.).
IX. Předložky a pády předložkové.
290. 1. Předložky jsou slovce neohebná.
Rozeznávají se předložky prvotné (n. pravé, vlastní) a podružné (n. nepravé, nevlastní).
Podružné jsou, které vznikly z výrazů příslovečných a jmenných; tedy miesto, kolem, okolo, kromě, mezi, vedle, podlé, mimo, bliz, dle a j. O jejich původu viz dále.
Naproti tomu nazývány bývají prvotnými předložky ostatní, tedy na př.: do, na, od, po, s, v, z a j. Původu jsou temného. Pravdě se ovšem podobá, že také předložky prvotné z výrazů předtím příslovečných vznikly.
Předložky prvotné a podružné liší se stářím: prvotné jsou vesměs starožitné, podružné pak jsou původu pozdějšího.
2. Předložky vyskytují se dílem ve složení se slovesy a jmény, dílem ve spojení s pády.
a) Ve složení se slovesy a jmény omezují a určují význam týchže sloves a jmen (utvořených na mnoze ze sloves, jež byla s předložkou složena). Na př.: volati – při-volati; hoditi – od-hoditi, na-hoditi, nadhoditi, před-hoditi, s-hoditi; kročiti – na-kročiti, při-kročiti, ob-kročiti, v-kročiti atd.; – za-hrada, o-hrada; od-chod, pří-chod; s-pád, ná-pad, zá-pad atd.
Ve složení tomto bývají jenom předložky prvotné a ve složení se slovesy zoveme je předponami.
b) Ve spojení s pády omezují a určují význam pádový. Na př. v genitivech předložkových do-hrada, s-hrada, z-hrada, u-hrada, bez-hrada je význam omezený a mnohem určitější, nežli v genitivě bez předložky hrada.
