při heslech. Na př.: za heslo prohlášeno u vojště (Otakara II.) „Budějovice, Praha“; u nepřátel volalo se „Řím, Kristus“ Palacký 2, 1, 152;
při jménech cizích, zvláště když nehodí se do českého sklonění. Na př.: v tom městě Remiš Pass. 90; rosa té hory Hermon ŽGloss. 132, 3.
7. Napodobením latiny vyskýtá se v jazyku spisovném také vazba nominativu s infinitivem, nejčastěji přidáním slovesa býti.
Na př.: súdcě věřitedlen si býti příchoz crederis esse venturus ŽKlem. 133ᵃ; manželstvo svaté a dobré býti dokázáno jest Kruml. 14ᵇ; kyselé býti se jmenuje ovoce Puch. 15ᵃ; když poznali sú se býti nazi AdamKap. 1; ona od lidí v tom dospělá jest býti pravena Háj. (Zikm. 659); uznána jest jeho žádost spravedliva býti Žer. Záp. 2, 92; pravil se býti nevinen Háj. Jg.; Jeronymus mnien jest následovati knih Origenových OtcA. 303ᵇ; jezero krví sě téci vidieše Ol. 2. Mach. 12, 16.
Při slovese zdáti se bývá býti: pták zdá se býti postřelen Us.
8. Nominativ bývá místo vokativu.
Na př.: vecechu: bratr! mlč! Otc. 373ᵇ; řkúci: aj bratr Mariane! chovajž svého syna t. 79ᵃ; proši, bratr! daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ; kněz jě sě mluviti řka: bratr! toť bych mohl otplatiti DalH. 30; „pane otec!“ tak říkala chasa vandrovní už za Blahoslava Blah. 246; stryku Peter BartD. 1, 112 (laš.), pane rechtor t. (též)! Ozef! Ondrej, poj sem t. 1, 41 (hroz.); co si, Heřman, co si smutný Suš. 82, na tebe, sivý sokol t. 383; pane farář a pane faráři, pane učitel a pane učiteli, pane Novák a pane Nováku Us. ob., pane doktor mýt. 340; – nezamucij sě, matka má, neb sě k tobě vráci Krist. 32ᵃ; s tobú, svatá Kateřina, bych byl v ráji KatBrn. 450; liška! co to neseš? Hrad. 129ᵇ; sestra milá! buoh tě požehnaj Pass. 27, poslúchaj mne, sestra milá! t. 451; vece jí: sestra najmilejší! Otc. 294ᵇ; zjěvil sě jiej (Savině) anděl a řka: Savina, neplač! Pass. 471; o Mutyna, Mutyna, nectný nešlechetníku Pulk. 78ᵇ; dobře-li jest to, Pukata, že ty chceš zbíti kniežata! DalJ. 54; má nejmilejší panno teta ŽerKat. 45; zdrávas’ Maria…, svatá Maria, matko boží (modlitba); kmotro! teto! znělo by v doudl. urážlivě Kotsm. 23, podobně jinde; pani kmotra mýt. 340.
Velmi často je nom. za vok. ve slc. Pastrn. 13.
9. Nominativ klade se absolutivně.
Na př.: popadňa palicu bíł hłava nehłava BartD. 1, 194.
B. Akkusativ.
256. 1. Akkusativ jest pád na otázku koho? co?
2. Akkusativ částečně zaniká a nahrazuje se genitivem. To se vidí zejména u jmen podstatných mužských vzorů chlap, oráč, Juří (t. jmen životných), kde jazyk starší měl tvary náležité chlap, oráč, Juří atd.
