[47]číslo strany tiskuvuje), anebo poměr odporovací (= lékař léčí, ale Bůh uzdravuje); dá-li se však do téhož souvětí spojka a praví-li se na př. „lékař léčí, ale Bůh uzdravuje“, přestává nejistota a poměr věty B k A vidí se zřejmě odporovací.
Spojovacím slovcem (nebo spojkou ve smyslu širším) bývá dílem spojka vlastně tak řečená, na př. „litera zabíjí, ale duch oživuje“, – dílem slovo původu příslovečného, na př. „napřed se mlátí, potom se platí“.
75. Souvětí slučovací.
1. Souvětí slučovací (kopulativni) jest, kde obsah věty B je stejnorodý s obsahem věty A. Věta B tedy připojuje se k A ve smyslu spojky a, t. j. buď samou spojkou a, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka a býti mohla.
Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A a B.
2. Spojovací slovce v souvětí slučovacím bývají: a, i, též, také, tolikéž…; i – i; tu – tu; jednak – jednak; brzo – brzo; dílem – dílem (spojky dvojité)…; nejprve, pak, potom, posléze, konečně…, předně, za druhé, za třetí, (stč. prvé n. najprvé, druhé, třetie)... (spojky řadící); anobrž; nejen – nýbrž i, ale i; netoliko – nýbrž také… (sp. stupňovací); ani, ani (aniž) – ani (aniž) (v záporu); atp.
3. Příklady: přej a bude ti přáno ČMudr. 110; mnohý shazuje hnízdo a jiní mladé sbírají tamt. 129; ktož málo sěje, málo bude žieti, a ktož rozsievá v požehnáních, z požehnání bude také žieti HusE. 1, 116; viděl jsem i uvěřil jsem; jen poshověj, i zlý čas mine svým časem ČMudr. 195; on mne nezná, také já jeho neznám; aniť jest jen v žádosti sbožie lakomstvo, také jest lakomstvo v žádosti cti ŠtítV. 131; pán mě neb obec poslala bez peněz, také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz HusE. 1, 435; tu prší, tu je zase jasno; brzo mne chválí, brzo mne haní; Hus dílem věřil v lepší smýšlení královo, dílem byl na všecko odhodlán TomP. 3, 552; napřed se mlátí, potom se platí ČMudr. 128; o velicě noci světíme hod jeho (Kristova) z mrtvých vstánie, potom světíme jeho do nebe vstúpenie ŠtítV. 189; příčiny toho (dělení slovenštiny od češtiny) byly tři: předně zmáhající se vždy rozdíl mezi obecnou mluvou lidu českého a slovenského; za druhé povaha jazyka spisovného novějšího byla od povahy staršího jazyka rozdílná; za třetí přispěl nedostatek národních škol; prvé byla si v nepokoji pro nemoc, již (nunc) jdi zdráva u pokoji HusE. 2, 405; najprvé aby zpósobil je (člověk své srdce), druhé aby je otevřel, třetie aby jeho ostřiehal ŠtítV. 244; najprvé hledajte královstvie nebeského a potom všechny tyto věci budú vám přidány HusE. 1, 437; netoliko svoluji, ale také žádám; netolikť lež v řeči bývá, ale bývá také i v skutku ŠtítV. 15; ale netoliko chtěl býti raněn, ale
![[47]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00055.jpg){kind=link}