o něčso pracovati, činiti, státi, mluviti atp.: pracuj mi o to Kat. 142, máte spolu činiti o nějaký dluh Svěd. (Mikl. 4, 428), každý o pokoj stój NRada 789, když bratřie o to mezi sebú mluviechu Otc. 45a, by (člověk) oč s kým rozmlúval Kruml. 312b, zeměné o to sě počěchu raditi DalJ. 49, tajně o to radu vzěchu; Hrad. 144b; – nč. mluviti, raditi se o čem; – stč. pracovati, činiti, tbáti… o čem: mušejí lidé o pokrmu a o voděvu pracovati ŠtítOp. 334ᵃ, nebyl ť by o tom pokrmu stačil té práce BrigF. 115a, což o tobě mluviti dóstojno jest Modl. 45ᵃ, abych vždy myslil, četl i mluvil o tobě Modl. 12ᵇ, ni o něm juž dbají svoji AlxV. 1785, netbajíce o svéj duši Hrad. 94b, každý jměj pěču o sobě DalJ. 9; – aby obě městě byly pod jednoho purkmistra Let. 421 – nč. pod jedním purkmistrem.
XVI. Výrazy pro vespolnost a střídavost.
405. Děj sbíhá se někdy mezi předměty stejnorodými A 1 , A 2 , A 3 …; a to tím způsobem, že
1. z jednoho z těch předmětů vychází a na jiný přechází, na př.: ruka (A 1 ) ruku (A 2 ) myje, – vrána vráně oči nevykline, – nezůstane kámen na kameni, – tupí jeden druhého atp., = děj vespolný, vzájemný; – nebo že
2. vychází odjinud a přechází na předmět A 1 , pak na A 2 , na A 3 atd., na př. lidé: chodí dům od domu, kout od koutu, místo od místa, – věno se převodí z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé, – chtěl pověděti slovo od slova, – čekal den ode dne atp., = děj střídavý.
Pro vyjádřeni této jednak vespolnosti, jednak střídavosti vyvinuly se některé výrazy typické, které zde uvozujeme.
a) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény stejnými (podstatnými nebo jinými). Na př.:
blázen blázna nenavede ChelčP. 35a; není bratr bratru pomočen t. 89a; ruka ruku myje Us.; vrána vráně oči nevykline Přísl.; (smilnici), jenž se toliko pro smilstvie pojímají, muž ženu a žena muže ChelčP. 174b; přietel přietele nevypustí z obyčeje Štít. ř. 5a; strana strany ve všem pilně hledí VšehK. 53a; když obec obce, jedna druhé pohánie t. 96ᵃ; nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné t. 37a; byl by saud z saudu, jen z druhého t. 232a; vidíme jeho skrze zrcadlo, a ne obličejem v obličej Kruml. 212a; (rozličnosti) jimiž mají rozeznáme: anděl ot anděla, člověk ot člověka ŠtítBud. 90; také ť ryba rybu jie Hilar. 16a; nebudem-li hřiechóv k hřiechóm přičíněti ŠtítBud. 137; utíká den po dni, rok po roce Us.; tu rána na ránu co hrom dopadá RiegerKovářská; klín klínem vyrážeti; ukládal krejcar po krejcaru; –
