[48]číslo strany tiskuchtěl býti zabit HusE. 3, 123; ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo; aniž mne znáte, aniž otce mého znáte HusE. 1, 9; –
řeč na váze měř, málo tomu věř ČMudr. 76 (= věta B připojena k A beze spojky); svěř se tetě, roznese tě po všem světě tamt. 72; sám sobě hudeš, sám sobě vesel budeš tamt. 161; růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí tamt. 195; pí hrdlo, jez hrdlo, zaplatíš hrdlo ŠtítV. 133; pravice jeho jest moc jeho, rámě jeho jest velikost jeho HusE. 1, 19.
76. Souvětí odporovací.
1. Souvětí odporovací (adversativní) jest, kde věta B odporuje větě A, obmezujíc nebo dokonce rušíc její platnost. Věta B připojuje se k větě A ve smyslu spojek ale, nebo atp., t. j. buď některou ze spojek těchto samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka ale, nebo atp. býti mohla.
Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, ale B; aneb: A, nebo B.
2. Spojovací slovce v souvětí odporovacím bývají: a, ale, avšak, však, stč. ano, než, pak, přece, leč, jen, že, nebo, sice...; nebo – nebo; buď – nebo; bud – bud; ne – nýbrž (spojky dvojité); atp.
3. Příklady: slíbil, že přijde, a nepřišel Us. ob.; druzí (posuzovatelé) obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny AlxV. 51; kacieř tak v skořě mnoho lidí k svému kacieřstvu nevzbudí; a svódnicě dne prvého ihned ho (sváděného) přivede k zlému Hrad. 101ᵃ; veliký vuoz bude téj rudy, ješto zlato kopají, a málo zlata čistého bude z toho ŠtítV. 189; kniežata sú byli, a já jich nevolal HusE. 2, 226; každý k přísaze osobně státi má, a muož za nemocna pohnaný položen býti VšehK. 52ᵇ; litera zabijí, ale duch oživuje Br. Z. 547; snadno jest lapiti ježdíka, ale nesnadno ho na rukou udržeti ČMudr. 151; úřad kněžský přijímáme, ale skutky úřada neplníme HusE. 2, 401; mračí se, avšak pršeti nebude; rataj jest v poslušenství pána svého, avšak často pán užitečně poslúchá rataje ŠtítV. 220; aj kněžími pln jest svět, avšak ve žni boží řiedký velmě nalézá sě dělník HusE. 1, 323; i oslice Balámova promluvila, však oslicí ostala ŠtítV. 277; řkú pokoj, pokoj, ano nenie pokoje tamt. 244; není nám život krátký, než my jej krátký děláme; biskup Jan nepřijel hned ze začátku, než mínil přijeti později TomP. 3, 505; nebyla o chudých péče jeho (Jidášova), než toho je želel, že jejie (masti) nepožil ŠtítV. 251; král odebral se do kláštera Zbraslavského, arcibiskup pak zůstal v Praze TomP. 3, 276; sami nemohú sebe zbaviti blech a much, a pak chtie jiné zbaviti pekelných muk svým dáváním HusE. 2, 11; (Hus) nezamítl žádného článku víry, leč vždy toliko bojoval proti hrubým bludům ve pojímání jich TomP. 3, 541; té velikosti nedosahoval počet duchovenstva při ostatních kostelích, nicméně byl dosti znamenitý tamt.
![[48]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00056.jpg){kind=link}