Štít. uč. 115ᵃ; u prsi udeřením t. 148ᵃ; na koleně klečenie Alb. 102ᵃ; v někakém sám od sebe utrpení ŠtítMus. 163ᵃ; uslyš volánie mé k tobě Modl. 69ᵃ; žádost přijednánie k synu božiemu Štít. uč. 120ᵃ; v odvolání k súdci vyššiemu t. 130b; o u bozě radování Alb. 38ᵃ; svým při tom bitím t. 23b; an nám s sebú kralovánie chce dáti NRada 256; kehdyž (v hodinu smrti) bude z boku klánie a o srdci zpodpieranie Hrad. 138ᵃ; tvé třetí den vzkřiešenie t. 43b; túlanie po krajích ŠtítMus.; chození po polích atp. Us. nč.; ščastné obrácenie záhe Kruml. 434b; často choďením Comest. 34ᵃ.
E. Rčení: býti na ztracení, na spadení atpod. Na př.: juž hrad na ztraceňú bieše, by sě byla ciesařovna nedomyslila DalH. 39; my s tak malým lidem biechom na ztracení města i životóv svých Kar. 22; věž je na spadnutí Us. atp., v. § 308 II, č. 2.
376. Podstatné jméno slovesné je velice důležitý druh našich substantiv; proto užíváno ho vždycky měrou náležitou a hojně, v jazyce spisovném i v obecném. Štítný má jich velikou hojnost a rovněž i jiní stč. spisovatelé mysliví.
V jazyku starším někdy hromadí se; na př.: (člověk) táhne se od boha žádáním kochánie v světských libostech Štít. uč. 35ᵃ; o odkládaní pokáním ŠtítMus. 62ᵇ; dlúhé prodlévanie obrácením Štít. uč. 150ᵇ; (súdcě bude hleděti) na věrné svého přikázanie zachovánie, aby… HusE. 1, 21; (jest potřeba) přikázanie zachovánie t. 1, 1; vše s třískáním, boucháním, vrzáním, skřípáním, hvízdáním, pískáním, foukáním, houkáním, chřestáním a šoustáním Lab. 10 (Flajšhans v ČMF. 1897, 347).
V nč. spisovné šíří se k němu strojená nechut (v. Kott. I, 80); neprávem. Adepti brusičští (Zíbrt a j.) píší: pro obveselenou, pro potěšenou, na zasmánou atp. Říkáme: mám dovolenou, učedník dostal za vyučenou… atp., ale nikoli: vzal jsem si dovolenou pro zotavenou, půjdu na zotavenou, chraň se unáhlené atp.
IX. Příslovce.)
377. 1. Příslovečné určení bývá někdy výraz jednoslovný, na př.: odjedu zítra; – někdy víceslovný, na př.: odjedu za čtrnácte dní.
Příslovečný výraz jednoslovný zase někdy je zřetelný tvar ohnutý, někdy není. Na př.:
ve větě »půjdu lesem« je příslovečný výraz lesem zřetelný tvar ohnutý; poznáváme v něm totiž instrumentál jednotný jména podstatného les, a poznáváme to hned a zřetelně, poněvadž podstatné jméno les s jeho pády v jazyku se drží a odtud jsou nám dobře známy; –
