uzřě hniezilo vrabie a hájcě j’ho sedé vábě vrábata LMar. 41; (Achilles) všecky moci sebrav a Hektor toho nevidí, hna úprkem na ňeho i probode ho Troj. 151b; máji, žaluji tobě a mé-cě (mé-ťe, mé ť je) srdce ve mdlobě Pís. XV stol. Výb. 1, 961. – Při významu takto rozmanitém mohlo se a dostávati také do vazby nenáležité, z neumělosti stilistické; na př.: (nemocný) aby se položil v teplo, aby sě mohl upotiti, a takým obyčejem (způsobem) a parnosti (pl. akk.) skrze pot ven vyžene ChirB. 209b.
ač.
Velmi zřídka ače,– a-če; stsl. a-če et. S enklit. –ž jest ače-ž a z toho dále ači-ž. Jestli, si, wenn; na př.: ače té pomsty (Alexander) odálí (m. otdálí), čakajž téhož veždy na sě AlxM. 8, 4; ač ruka takéže k meču jmá jakžto ke brániú péču, vy sobě vše sbožie jmějte AlxB. 1, 6; bóh sešli ránu na mě, ač toho zapomanu AlxV. 453; ač dáš ty dante te ŽGloss. 103, 28; ač selžu si mentiar t. 88, 36; ač neustaví nisi aedificaverit Dominus domum t. 126, 1; ač zamúcen budu si motus ero ŽWittb. 12, 5; ač diech si dicebam t. 72, 15; ač sme zapomněli si obliti sumus ŽKlem. 131, 34; ač jě (mužě) nynie potepemy, věčnú chválu i pamět vezmemy DalC. 10; jediné ač jiesti budete tělo syna člověčieho a krev jeho píti, nebudete v sobě věčného života jmieti Modl. 24ᵇ; (bůh) zbaví jeho (t. Krista, smrti na kříži) nynie, ače chce Ans. 3; ač co jest dobrého, vsej to Štít. ř. 126ᵃ; nedivte sě, ač nerozumiete ŠtítBud. 64; nikdy ho (mladého rádce) netrp na dlúzě, ač chceš zbýti mnohé núze NRada 450; by tě, ač to řéci směji, viděla v tvém obličeji Kat. v. 809; pane, ač chceš, móžeš mě uzdraviti OpMus. 37ᵇ.
Ač-li; na př.: ač-li pak nebudú syti si vero ŽWittb. 58, 16; radu tobě dávám, kterau ač chceš-li zachovati, budeš moci živ býti Háj. 52ᵃ; – ač-ti (-ti enklit.): ač ti zlačněju si esuriam ŽWittb. 49, 12; sbožie ač ti přídě divitiae si affluant t. 61, 11; – ač bych = jestliže bych: (Bessus a Narbazon) sě velmi básta, ač by j’ho (Daria) kak mětně jala, by sama v tom neostala AlxBM. 1, 9; prusě (Medates matky Dariovy), ač by kterú věcí mohla, by j’mu života pomohla AlxM. 2, 14; co do toho, ač bychvě myslila i déle AlxBM. 1, 13; – ač i – třeba, třeba i; snadno k tomu ponúceti, ktož co sám bude chtieti, ač i (s) škodú, však tam jeti AlxV. 424; nevelnúti j’ milostí, ač i k utěšeným věcem tohoto světa Štít. ř. 156ᵇ; když (žena) nepodobnú věc ač i jednú ukáže do sebe Štít. uč. 56ᵃ, třeba jen jednou; (zvíře) móž něčeho žádati, ač i bez rozumu ŠtítBud. 40; nebo věz, ač i omluvu dáš a nestaneš-li k súdu, nebude ť (soupeř) zprávú povinen VšehK. 76ᵇ ; – ač si – třeba, třebas: (Darius počě) na to netbati, ač si vše těženie polí (hoří) AlxH. 9, 11; mně jedno té čsti přejte v slově, ač si velmi malém, bych jedno slúl vaším králem AlxB. 1, 10.
Ač = ačkoliv, quamquam, obschon; na př.: hi mušiu, ač nerad, řéci ApD. a; velblúdi, ač vysoci, avšakž jsú jich léni skoci AlxŠ. 1, 6; (Maria)
