Spojky tyto jsou většinou příslovce vztažná, t. j. příslovce utvořená ze kmenů zájmen vztažných, na př. kde, kam, kudy, odkud, pokud, kdy, když, jak, proč, zač, poněvadž atp.; – dílem pak jsou to slova jiná, stištěná ve význam spojkový podřazovací, na př. an (srov. § 221 č. 1 a § 3911). jestli a jestliže (srov. nahoře č. 3), bych a abych.
Spojky tyto dále rozeznávají se a mívají zvláštní názvy podle toho, jakého druhu jsou věty vedlejší, jež se jimi k svým větám řídicím připojují. Podle toho jsou na př. spojky místní: kde, kam…; časové: když, dokud, jakmile, sotvaže…; způsobové: jak…; měrové: kolik, pokud…; důvodové: poněvadž…; účelové: aby, ať…; podmínkové: jestli, kdyby…; přípustkové: ačkoliv atd. Avšak třídění toto nemá dosti pevného základu, poněvadž mnohé spojky vyskytují se ve vedlejších větách několikerých; na př. aby bývá ve větě účelové, a také v podmětné, – když bývá v časové, a také v podmínkové. atd.
7. Naproti spojce podřadící (věty podřízené) mívá věta řídící často příslušné příslovce ukazovací. Dvoje tato slovce táhnou se k sobě a tvoří spolu spojení souvztažné. Na př.: kam vítr, tam plášť; – kde péče. tu starost; jak si kdo ustele, tak si lehne; – kolik hlav, tolik smyslů.
399. Spojky jednotlivé.
a.
1. U významu odporovacím ale, aber. Na př.: dušě má zamúcena jest velmi, a ty, hospodine, i dokudže? sed tu, Domine, usquequo? ŽWittb. 6, 4; juž bě ľud dnem sě ujiscil, a svět obač sě nezčistil ote všie mraky tmy nocnie AlxH.M. 1, 26; druzí (posuzovatelé) obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny AlxV. 51; jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někdo; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčím ť ji i přitvořie Štít. uč. 57ᵃ; svatý Prokop chtieše sě skrýti, nechtě rád opatem býti: a kněz Oldřich i všě bratřie nečakachu Hrad. 8a; pohnaný odpověděl a řka: jeho (póvodová) je zástava, a mé je dědičstvo Rožmb. 249; svět nedrží boha, a buoh svět drží ŠtítBud. 50; jáz proši, aby smutka nechovali, a méj sě cti radovali všichni, již mne stojie podlé Kat. v. 3289; židovstvo ne jako lidé s Kristem sě obierali, a jako hovada proti ňemu skřipěli Kruml. 56a. – Význam odporovací sesílen v a-pak = sed autem, na př.: nenie v smrti, kto by pomněl na tě, a u pekle pak kto sě bude zpoviedati tobě? in inferno autem quis ŽWittb. 6, 6; – v a-však = sed autem. v. t.; – v a-brže, a-brž, vlastně sed citius a z toho sed potius. na př.: méňe široké údolé, abrž miesty velmi úzké Lobk. 89a; když sme chtěli plúti, nedali nám pohané, a některé brž z nás kyji bili t. 139b. –
