Poměr odporovací je někdy mírný, význam ale přechází ve slučovaeí a; na př.: někto by rád došel svrchovánie života, a nemóž ŠtítBud. 144, ale nemůže, a nemůže; člověk se povýšil, buoh se ponížil; onen křivě, a tento právě; onen hřiechem, a tento milostí HusK. 2, 431 ; zda-li cěsta má nenie pravá a nejsú brž viece cěsty vašě nepravé? et non magis Ol. Ezech. 18, 25.
2. U významu slučovacím et, und. a) V tom významu spojuje větné členy a věty, které jsou stejného řádu, spojuje souřadně. Na př.: moje rúcho a má bibla ABoh. 40ᵃ; v žaltáři a húslech ŽWittb. 150, 3; (člověk) plného pokoje a svobodstvie nemóž jmieti a bezpečstva Štít. ř. 125ᵇ: vezmi pryskyřici a vosk a aloe a staré sádlo a dřevěný olej LékB. 46ᵃ; ona v Čechách prvnie křesťanka Ludmila slula a lidem i bohu míla byla Štít. ř. 38ᵇ; tato pokorná předmluva pozdvihuje viery, posiluje náděje…, zove syny k milosti a učí je otci dieky vzdávati, a učí, cožkoli jest potřebie HusK. 1, 319. – Sem patří také a, jež připojuje výraz vysvětlovací, ve smyslu nč. a to: rozličnými úmysly a vše dobrými mohú lidé tělo božie přijímati Štít. uč. 122ᵃ. Tu obyčejně ve spojení se zájm. ten, a ten atp., na př.: táhniechu vóz osm koní a ti biechu všici broni AlxH. 2, 7; (Alexander) mějieše tisícóv třidcěti, a to vše pěšieho lida AlxV7. 396; ze sta jeden se nevrátil, a to každý život ztratil t. 543; on (Kristus) nás svú smrtí vykúpil, a to na dřevě, aby atd. HusK. 1, 17. – Význam slučovací přechází v pozdějším, umělejším pojetí ve výsledný = tedy, igitur. Na př.: nýnie-li tě lén slyšěti, a ti budu vyprávěti, proč… AlxV7. 716; nepošle-li s ním (t. póvod nepošle-li s komorníkem průvodce tam, t. kde pohoniti, a proto póhon zameškán i sšel Rožmb. 7; by (komorník) kterého (t. něčeho z toho, co učiniti měl) neučinil, a je póhon sšel t. 36; moci-li tak budeš učiniti, a ty učiň; pak-li nemoci budeš, já tvé bohy zboři Pass. 460; viece-li kto přemóž, a větší češt bude jmieti Štít. ř. 37ᵃ; viece-li máš, a viece ztratíš ŠtítMus. 110ᵇ; kdyby kto nevěřil ničemuž, an by se nemohl i mluviti naučiti Štít. uč. 7ᵃ; z a-on =tedy ten; poňavadž všecka uměnie jedně samému bohu dokonaně známa jsú, a protož toho ode mne vděčen jest, komuž jsem toto uměnie vyložil ChirB. 36ᵇ, tedy proto. – Významu slučovacího je také a, které spojuje participium -nt a -s s příslušným slovem finitním ve výrazích, jako jsou pojide a nesa, pohnán jsa a netojí, zjímav a vedl atp., v. příklady v § 365 č. 2 a § 36S č. 5 b). –
b) Spojuje souřadně, kde v pojetí pozdějším je podřadnost. Někdy bývá tak připojena věta v pojetí nč. řídicí. Na př.: ktož sě výší, a buoh jej pak dolóv níží; a ktož sebe ponižuje, a buoh jeho povyšuje Vít. 38ᵃ, nč. toho bůh níží, toho bůh povyšuje. Častěji bývá tak připojena věta v pojetí nč. podřízená, a tu pak dostává spojka a význam podřadící nč. že, by, když, kterak atp., rozdílný podle toho, jak toho žádá sloveso řídicí. Na př.: jich (poustevníků) málo možieše strpěti a zbýti na
